Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 220/13

Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Františka Libánského, zastoupeného JUDr. Lenkou Rivolovou, advokátkou se sídlem Praha 8, , o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. října 2012 č. j. -195, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2011 č. j. -140 a Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. prosince 2010 č. j. -58, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 15. dubna 2011 č. j. -102, 105, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2013 domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tvrzením, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v , , a d. Uvedl, že v řízení, ve kterém se žalobce domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, on, jako žalovaný požadoval zamítnutí žaloby s tím, že pro vlastnické právo k nim nesvědčí žádný důkaz a žalobce neprokázal ani své právní nástupnictví po n. p. Tona, jenž konečně, podle jeho přesvědčení, také ani nemovitosti nevybudoval, pouze rekonstruoval. Dále poukázal na rozsah dokazování a na postup soudů, při němž, dle něj, nebyla věci věnována náležitá a zvýšená pozornost, a proto také dospěly k nesprávnému právnímu závěru, tedy k určení žalobce jako vlastníka předmětných nemovitostí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na přesvědčivé závěry odvolacího soudu, na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu opodstatněně dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné a své rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Krajský soud v Praze na základě odvolání druhého žalovaného (nyní stěžovatele) přezkoumal rozsudek (kterým soud I. stupně určil žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí) v souladu s a , 5 a opodstatněně jej (ve věci samé) potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí s poukazem na správná skutková zjištění učiněná Okresním soudem v Kolíně a vztahující se také k pravomocně zamítnutým vzneseným restitučním nárokům žalovaného k předmětným nemovitostem, se vypořádal se všemi jeho uplatněnými odvolacími námitkami a i na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu