Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3927/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Jana Švejchy, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, AK se sídlem Pod Sokolovnou 692/11, 140 00 Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012 č. j. -59, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2010 č. j. -36 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 8. 2009 č. j. -13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. vyplynulo, že po podání odporu proti platebnímu příkazu okresní soud vyzval žalovaného stěžovatele, aby se k věci písemně vyjádřil a pokud dluh vůči žalobci neuzná, aby vylíčil rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, a připojil listinné důkazy k prokázání svých tvrzení; stěžovatel byl rovněž poučen o podmínkách, za kterých lze mít za to, že nárok uplatněný proti němu žalobou uznává. Po uplynutí soudem stanovené lhůty okresní soud rozsudkem pro uznání vyhověl žalobě a zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalobci žalovanou částku s vyčísleným úrokem z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů částku 33 631 Kč (výrok II.). Okresní soud v rozsudku uvedl, že stěžovatel na výzvu soudu podle ustanovení nereagoval. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K odvolacím námitkám upřesnil, že podáním ze dne 20. 7. 2009 stěžovatel kvalifikovaným způsobem nereagoval na tvrzení žalobce, neuvedl žádné rozhodné skutečnosti o věci samé, ani důkazy k podpoře svých tvrzení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti právním závěrům obecných soudů oponoval, setrval na tvrzení, že vyjádření podal řádně a včas, jasně projevil, že dluh neuznal, a proto soud nemohl dovodit fikci uznání nároku uplatněného žalobou.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

V projednávané věci bylo z napadených rozsudků zřejmé, že Okresní soud v Teplicích i Krajský soud v Ústí nad Labem věc posoudily z hlediska všech zákonných podmínek, při jejichž splnění bylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání, uvedly, kterými ustanoveními a se při svém rozhodování řídily, a svoje rozhodnutí náležitě odůvodnily. Především Krajský soud v Ústí nad Labem srozumitelně a podrobně vyložil, proč podání stěžovatele nebylo možné považovat za vyjádření ve smyslu , a rozvedl, jaká tvrzení ve sporu o půjčku lze považovat za relevantní. Pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žádná taková tvrzení stěžovatel soudu ve svém podání nepředestřel, nelze jim za této situace vytýkat, že považovaly nárok uplatněný žalobou za uznaný ( ). Okresní soud v Teplicích se důsledně pohyboval v zákonném rámci a respektoval zákonem stanovené podmínky výzvy podle Stejně bezchybně postupoval i Krajský soud v Ústí nad Labem při prověřování existence všech zákonných podmínek nutných pro možnost rozhodnout věc rozsudkem pro uznání.

K usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, jenž je rozhodnutím autoritativně deklarujícím neexistenci práva, v daném případě práva podat dovolání, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvádí, že rozhodnutí takového charakteru není zpravidla samo o sobě a bez dalšího schopno zásahu do základních práv.

Ústavní soud tak uzavírá, že oproti očekávání stěžovatele neshledal žádný důvod ke svému zásahu ve formě kasačního nálezu a jen na doplnění poznamenává, že pro stěžovatele nepříznivý výsledek řízení nehodnotí jako protiústavní zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele ve smyslu y, nýbrž jako důsledek jeho nedostatečné procesní "opatrnosti" při střežení práv.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. února 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu