Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3549/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele A. C. G., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem v Plzni, Bedřicha Smetany 1, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. června 2012 č. j. -421, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozsudku, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle , a d, jakož i dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatel (otec) je oprávněn stýkat se s nezletilým synem každou třetí sobotu v měsíci od 13 do 15 hodin za přítomnosti matky a upravil další podrobnosti styku. Oproti rozsudku soudu prvního stupně soud odvolací omezil styk stěžovatele s nezletilým a stanovil jiné podmínky. Toto své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil současným nezájmem nezletilého a uvedl, že rozhodnutí je v souladu s psychickým a fyzickým vývojem nezletilého, kdy dosavadní styk mezi stěžovatelem a nezletilým podporovaným formou setkávání v krizovém centru nebyl úspěšný. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že informace o vzájemném rodinném vztahu a jeho osobě dostával jeho syn pouze ze strany své matky a nedostal žádnou příležitost rozvíjet vztah ke stěžovateli a projevit své skutečné city svobodně bez vnějšího tlaku ze strany matky. Na podporu svých argumentů odkazuje na rozhodnutí sp. zn. . Podle stěžovatele se soud prvního ani druhého stupně nezabývaly otázkami psychického zdraví matky nezletilého, ačkoli stěžovatel navrhoval jako důkaz kompletní lékařskou dokumentaci matky nezletilého.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v souladu s a v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením v řízení zjištěných skutečností rozhodných pro úpravu jeho styku s nezletilým synem. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona o rodině obecnými soudy je omezená a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení ], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti. Ústavní stížnost není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V rodinněprávních věcech proto Ústavní soud zasahuje jen v případech skutečně extrémních, tedy v situacích, kdy rozhodnutí soudů vykazují znaky svévole, jsou jinak zjevně neodůvodněná nebo není respektován zájem dítěte (srov. např. čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) jakožto základní dlouhodobě obecně přijímané kritérium při jakékoli činnosti týkající se dětí, včetně soudního rozhodování o nich.

Žádné z výše uvedených pochybení Ústavní soud v rozhodování obecných soudů nenalezl. Odvolací soud se zabýval všemi rozhodnými okolnosti věci, doplnil dokazování a svůj závěr o stanovení intervalu styku stěžovatele s nezletilým řádně a podrobně odůvodnil, přičemž vycházel především ze zájmu nezletilého jako prvořadého kritéria. Srozumitelně také objasnil důvody, pro které zamítl návrh stěžovatele na vypracování revizního znaleckého posudku. Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, obsaženými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. . (I v tomto případě odvolací soud upravil styk nezletilých s otcem v užším rozsahu, který se pro překonání současných obtíží vztahu nezletilých s otcem jevil jako vhodnější a také všem rozhodným okolnostem přiměřenější. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že při interpretaci a aplikaci zákona o rodině obecnými soudy je třeba postupovat s přihlédnutím ke konkrétním a jedinečným okolnostem v rodinných vztazích.)

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal opodstatněným stěžovatelovo tvrzení o porušení jeho ústavně zaručených práv, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu