Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3386/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Leveka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem v Olomouci, Sokolská 44, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. listopadu 2011 č. j. -45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. dubna 2012 č. j. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení, kterými měla být porušena jeho základní práva dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvádí, že obecné soudy nepostupovaly správně při vydání opravného usnesení k opravě chyby v jeho jménu. Tvrdí, že soud prvního stupně svévolně měnil osobu pasivně legitimovaného v řízení a odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Teplicích v záhlaví uvedeným usnesením upravil označení stěžovatele (v řízení před obecnými soudy povinného) v usnesení téhož soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. -5 tak, že správně zní "Miloslav Levek" (namísto "Miroslav Levek"), a dále zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2012 č. j. stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o opravě rozsudku, není rozhodnutím ve věci samé, a dovolání nebylo shledáno jako přípustné ani podle ustanovení , a

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho polemika s rozhodnutím obecných soudů, přičemž v ústavní stížnosti opakuje argumenty, které již předestřel ve svém odvolání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy,

byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Z toho vyplývá, že Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ, konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2004 (N 90/33 SbNU 371)].

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, shledal, že ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v projednávané věci zjevně nedošlo.

Ústavní soud předesílá, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V posuzované věci stěžovatel nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Okresní soud v Teplicích v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že návrhu stěžovatele na zastavení exekuce nelze vyhovět. Námitka stěžovatele, že neexistuje exekuční titul proti Miloslavu Levekovi, nemůže být úspěšná, neboť v době rozhodování byl již exekuční titul opraven usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2011 č. j. -54, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2011 č. j. -99. K opravě ve jménu stěžovatele okresní soud přistoupil za situace, kdy ze všech zjištěných skutečností neměl pochybnosti o jednoznačné přesné identifikaci stěžovatele (podle jeho data narození, rodného čísla a dalších listinných důkazů). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením a podle a opravil zjevnou nesprávnost spočívající ve jménu povinného. Vzhledem k tomu, že i přes uvedenou chybu byl stěžovatel dostatečně identifikován, nelze jej zaměnit za jinou osobu a závěr okresního soudu, že není dán důvod k zastavení exekuce, je správný. Odvolací soud se tedy námitkami stěžovatele adekvátně zabýval, přičemž své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces způsobit nemohl. Pokud jde o námitku stěžovatele, že odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, Ústavní soud konstatuje, že z přiloženého rozhodnutí tato chyba nijak nevyplývá. Nadto taková případná nepřesnost sama o sobě nepředstavuje porušení základních práv a stěžovatel ani netvrdí, že by v jejím důsledku k porušení jeho práv došlo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na základě toho mu nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu