Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2434/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Energotrans, a. s., se sídlem v Praze 7, Partyzánská 1/7, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2012 č. j. -414 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2011 č. j. -388, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení y (dále jen "") a d (dále jen "") zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. se stěžovatelka žalobou domáhá proti žalované společnosti Czech Coal a.s. se sídlem v Mostě, V. Řezáče 315, (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) zaplacení částky 33 158 773 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.

Krajský soud v Ústí nad Labem shora uvedeným usnesením rozhodl tak, že se řízení přerušuje do doby rozhodnutí o správní žalobě podané vedlejší účastnicí u Městského soudu v Praze dne 11. 11. 2009.

Vrchní soud v Praze usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ústavní stížností rovněž napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil ( ).

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že podmínky pro přerušení soudního řízení ve smyslu nebyly naplněny. Dovozuje, že otázky řešené ve výrocích rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2009 č. j. 7145/09-2700-500325-11 a rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 30. 10. 2009 č. j. 16/72733/2009, jakož i v rámci jejich následného přezkumu Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. , nepředstavují otázky předvídané v předmětném ustanovení ; ani jedna z těchto otázek, týkajících se zejména interpretace , o cenách (tj. otázka dominantního postavení vedlejšího účastníka, resp. kalkulace ceny sjednané mezi ní a vedlejším účastníkem), není významná pro řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Stěžovatelka poukazuje na to, že správní soud ve výroku svého rozhodnutí nebude věc "řešit meritorně", přičemž obsah odůvodnění nemůže být ve sledovaných procesních souvislostech relevantní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. ), a na tomto základě uzavírá, že ať již Městský soud v Praze rozhodne jakkoli, nedotkne se rozhodnutí jejího nároku, uplatněného žalobou před Krajským soudem v Ústí nad Labem, a toliko vytvoří překážku, aby o něm bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Ústavněprávní deficit posuzovaných rozhodnutí, který stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, se zde nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

To v dané věci dovoditelné evidentně není, a tím jsou možnosti ústavněprávního přezkumu vyčerpány, jestliže, jak bylo řečeno, podústavní "správnost" jeho kritériem není.

Usnesení o přerušení řízení je - nadto - rozhodnutím procesní povahy, a jako takové zpravidla není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [srov. metodologický postup Ústavního soudu z hlediska vytyčení kritérií přezkumu otázky ústavnosti rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení dle vyjádřený kupříkladu v usnesení ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

, resp.

sp. zn.

]. Vzhledem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu je zásah Ústavního soudu zásadně vyhrazen pro ta rozhodnutí obecných soudů, jimiž se řízení před nimi končí a kdy již jiný prostředek nápravy k dispozici není; v řízení probíhajícím, byť přerušeném, tato podmínka samozřejmě splněna není.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že právě tak je tomu v dané věci.

Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu