Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3010/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti Jaromíra Krima, právně zastoupeného Mgr. Alešem Brodským, advokátem se sídlem Chodská 1428/12, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces dle d.

Usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 11. 2011, č.j. -25, byla nařízena exekuce k uspokojení práva vedlejšího účastníka (oprávněného) na vlastní náklady stěžovatele (povinného) odstranit budovu a exekuce na majetek stěžovatele pro vymožení nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.

Stěžovatel požádal o odklad exekuce. Usnesením ze dne 16. 2. 2012 č.j. -92 Okresní soud v Rakovníku exekuci odložil do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání původního vlastníka staveb proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č.j. -76.

Proti uvedenému usnesení podal vedlejší účastník odvolání, na jehož základě změnil odvolací soud usnesení soudu I. stupně a návrh na odklad exekuce zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že neměl možnost se k odvolání vyjádřit, neboť mu nebylo na jeho adresu doručeno, a dále, že odstranění - demolice staveb je procesem nevratným. Stěžovatel, jako oprávněný, poukazoval a doložil již ve své žádosti o odklad exekuce, že v dané věci je vedeno u Nejvyššího soudu dovolací řízení (sp. zn. ). Podle přesvědčení stěžovatele je dovolání zjevně důvodné a mělo by mu být vyhověno. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím vlastnické právo stěžovatele zkrátil, když neumožnil odklad nařízené exekuce, která představuje nejen porušení vlastnického práva, ale dokonce zásah vedoucí k zániku vlastnického práva stěžovatele k předmětným nemovitostem, to vše za situace důvodně probíhajícího řízení u dovolacího soudu, které může mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, z něhož vychází i povinnost vynucovaná exekucí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

Jak Ústavní soud zjistil, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 2012 sp. zn. bylo dovolání bývalého vlastníka nemovitostí, na něž se usnesení soudu I. stupně o odkladu exekuce odvolávalo, odmítnuto jako nepřípustné. Uvedené dovolání bylo v podstatě jediným důvodem pro rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku o odkladu exekuce. Vzhledem k tomu, že důvod pro odklad exekuce rozhodnutím o dovolání odpadl, jeví se přezkoumání napadeného usnesení, jakož i procesního postupu obecných soudů, ze strany Ústavního soudu již jako bezpředmětné.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu