Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 971/12

Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky DeniKo, s. r. o., se sídlem Kahovská 1704, Praha 4, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou s adresou pro doručování: Hanzlík a partneři, Na Hřebenech II, 1718/8, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -96 ze dne 20. 2. 2012, o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -96 ze dne 20. 2. 2012 a o návrhu na zrušení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 16. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") a odkladu jeho vykonatelnosti dle . V souladu s spojila stěžovatelka se svou ústavní stížností návrh na zrušení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka vznesla v rámci řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, Pražského stavebního bytového družstva, námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Kamily Balounové, a to mimo jiné i pro poměr této soudkyně k žalovanému insolvenčnímu správci. Stěžovatelka na základě nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 1. 2. 2005 dovozovala, že by o tzv. incidenčních sporech neměl rozhodovat insolvenční soudce, neboť jeho vztah k insolvečnímu správci není vztahem neutrálním, nýbrž vztahem vzájemné funkční závislosti a spolupráce. nicméně argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil a usnesením č. j. -96 ze dne 20. 2. 2012 rozhodl, že soudkyně JUDr. Kamila Balounová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.

Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že jeho vydáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle y a d (dále jen " ") a práva na zákonného soudce dle y, a to pro rozpor se závěry vyslovenými v již citovaném nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, který lze v principu vztáhnout i na

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud se otázkou, kterou stěžovatelka učinila předmětem ústavní stížnosti, zabýval v usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 10. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž dospěl k závěru, že nová právní úprava obsažená v zákoně č. již důvod podjatosti insolvenčního soudce v incidenčním sporu nezakládá. Ústavní soud neměl důvod se od tohoto právního názoru v nyní projednávané věci jakkoliv odchýlit, proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout dle jako zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud odkazuje na obsah napadeného usnesení i co do důvodů, pro něž nepostupoval dle . Ačkoliv v nyní projednávané věci stěžovatelka navrhla ke zrušení ustanovení , zatímco ve věci

sp. zn.

bylo napadeno ustanovení § 160 odst. 1 téhož předpisu, oba návrhy směřovaly k témuž cíli, jímž bylo vyloučení insolvenčního soudce z rozhodování incidenčních sporů. Jelikož Ústavní soud stěžovatelkou tvrzené apriorní "systémové" podjatosti insolvenčního soudce v incidenčních sporech nepřisvědčil, odmítl návrh na zrušení části právního předpisu dle jako zjevně neopodstatněný dle a b) .

Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu