Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4226/12

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Václava Kloce, ml., toho času ve Vazební věznici České Budějovice, právně zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Kříženecký & partneři, v.o.s., České Budějovice, Na Sadech 21, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2012, č.j. -8839, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu, zakotvené v d (dále jen ""), dále právo na spravedlivý proces, zakotvené v odstavci 1y, právo na obhajobu, zakotvené v odstavci 3y a v odstavci 3 písmenu b) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na uplatňování stání moci jen v mezích zákona, zakotvené v odstavci 2y a v odstavci 3y.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. července 2012, č.j. -8764, byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a stěžovatel byl ponechán ve vazbě z důvodů daných v ustanovení § 67 písmenech a) a c) trestního řádu. Rovněž byly odmítnuty záruky důvěryhodných osob a písemný slib stěžovatele a návrh na dohled probačního úředníka. Stížnosti napadeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl.

Stěžovatel ve velmi obsáhlém podání popsal okolnosti, za nichž má probíhat šetření v jeho věci a jaké nesrovnalosti v řízení existují. Poukazuje na překotné ukončení přípravného řízení s cílem zachovat možnost vazebního stíhání stěžovatele v rámci řízení před soudem. Dále poukazuje na nevěrohodnost obžalobou provedených či předložených důkazů, neprocesnost řady kroků v řízení, absenci dokumentů s neznámým obsahem, a řadu dalších vad probíhajícího řízení. Za dané situace proto považuje rozhodnutí stížnostního soudu o vazbě za vadné, a domáhá se jeho zrušení.

Ústavní soud se obrátil na Vrchní soud v Praze se žádostí o vyjádření se k ústavní stížnosti. Předseda senátu 11To zcela a bez dalšího odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Za daného stavu věci tedy Ústavní soud toto sdělení k případné replice stěžovateli nepředkládal.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Z předložených podkladů se podává, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro distribuci drog společně s dalšími osobami v rámci organizované skupiny. Dne 15. dubna 2011 byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích vzat do vazby. Dne 12. dubna 2012 byla podána obžaloba, podle které se měl stěžovatel dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle odstavců 1 a 2, písmen a), odstavce 3 písmeno c) a odstavce 4 písmeno b) a c) . Stěžovateli přitom hrozí trest odnětí svobody v trvání 10 - 18 let.

Pro rozhodování o existenci vazebních důvodů jsou povolány obecné soudy, které mají nezbytné informace o aktuální situaci vyšetřování trestní věci. Je plně v jejich kompetenci, aby posoudily, zda existují či neexistují okolnosti pro uvalení vazby, potvrzení či nepotvrzení jejich důvodů a vydání příslušného rozhodnutí. Pracují přitom s konkrétními fakty individuálního případu, aniž by činily zobecňující či normativizující závěry. Řízení Ústavního soudu se však zabývá právě posouzením toho, zda při vydání napadeného rozhodnutí nepochybil orgán veřejné moci způsobem, zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech, respektive, zda k vydání rozhodnutí měl pravomoc a hodnověrné a přezkoumatelné důvody.

Námitky stěžovatele fakticky směřují proti trestnímu stíhání respektive proti pochybením, k nimž mělo podle stěžovatele dojít při šetření jeho věci. Podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Zásah Ústavního soudu je založen na principu subsidiarity, tedy přichází v úvahu teprve poté, co byly v řízení užity veškeré dostupné procesní prostředky, které účastníkovi řízení náležely. Námitky, které stěžovatel v ústavní stížnosti předložil, jsou tedy určeny nejprve obecným soudům, na nichž bude posoudit, zda nedošlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení, respektive jak lze taková pochybení napravit. Teprve nakonec přichází v úvahu řízení před Ústavním soudem.

Pokud se týká okolností vazby, neshledal Ústavní soud, že by posouzení intenzity obav Městským soudem v Praze, které jako důvodné posoudil i Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení bylo překročením pravomocí soudu. S ohledem na to není v projednávaném případě možno za důvodnou považovat opodstatněnost námitek stěžovatele, které by svědčily o tom, že by Vrchní soud v Praze do jeho zaručených základních práv zasáhl napadeným rozhodnutím. Vrchní soud v Praze se věcí řádně zabýval, v řízení postupoval v souladu s procesními předpisy a své, pro stěžovatele srozumitelně nepříznivé, rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Ústavní soud k věci ověřil, že Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. prosince 2012 znovu rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě, což stěžovatel napadl stížností, o níž v těchto dnech rozhoduje Vrchní soud v Praze.

Podle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzené zásahy do zaručených práv, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu