Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3034/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Milana Kořínka, zastoupeného JUDr. Pavlem Čižkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 č. j. , -26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, a to pro porušení práva na ochranu vlastnictví podle d (dále jen " "), jakož i práva na spravedlivý proces podle jejího .

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2012 č. j. -8 schválil oddlužení dlužnice RNDr. Zdeňky Kořínkové, plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), jí a stěžovateli (jejímu manželovi) uložil povinnost hradit měsíční splátky splátkového kalendáře (bod II. výroku) a dále stěžovateli uložil tuto povinnost plnit k rukám insolvenčního správce měsíčně částkou odpovídající rozdílu jeho příjmu a součtu životního minima a nákladů na bydlení ve výši 8 762 Kč vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje březnem 2012 (bod V. výroku).

Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením odvolání stěžovatele odmítl jako podané někým, kdo k tomuto opravnému prostředku není oprávněn [ ].

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že "není možné", aby (výše specifikovaným) usnesením Městského soudu v Praze "mu byla uložena povinnost v řízení, jehož nebyl účastníkem, a tedy nemá svá účastnická práva". Dovozuje, že , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) procesní postavení manžela dlužnice neupravuje, v důsledku čehož nelze usuzovat, že na něj dopadá omezení podat proti předmětnému usnesení o schválení oddlužení, kterým "je mu zasaženo do jeho majetkové sféry", odvolání.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost rovněž napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájil.

Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto, nýbrž věcně projednáno, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji podle citovaného téhož zákona odmítl.

Vzhledem k tomuto procesnímu výsledku nepokládal Ústavní soud za přiléhavé vyzývat stěžovatele, který předložil toliko usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012 č. j. -18, jímž mu byl s poukazem na ustanoven pro předmětné insolvenční řízení zástupcem výše konkretizovaný advokát, k doplnění ústavní stížnosti o předložení též plné moci pro jeho zástupce (advokáta) v řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj