Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 146/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. Jany Pechové, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 1, Žitná 47, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012 č. j. -68, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009 č. j. -45 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2008 č. j. -22 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 10. 1. 2013 se Ing. Jana Pechová (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o určení vlastnického práva.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 10. 11. 2008 Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k. ú. Vokovice a obci Praha (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Dne 16. 9. 2009 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 10. 11. 2008 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dne 18. 9. 2012 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2009 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zaručená v a y (dále jen " ") a a 4, a 3 a d (dále jen " ") a konstatovala obsah uvedených článků. Dále poukázala na konkrétní skutkové okolnosti věci a uvedla vlastní právní závěry z nich plynoucí, zejména absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené s žalovanými. Vyjádřila názor, že soudy nalézací i odvolací v této otázce pochybily, stejně jako soud dovolací, který se její argumentací vůbec nezabýval. Tímto postupem soudy všech stupňů porušily právo na spravedlivý proces a narušily vlastnické právo stěžovatelky.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

K tvrzení stěžovatelky o porušení článku 95 odst. 1 a y Ústavní soud uvádí, že tyto články samy o sobě subjektivní veřejná ústavně zaručená základní práva nezakládají, neboť obsahují především institucionální záruku soudní pravomoci, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců [srov. nález ze dne 29. 5. 2003

sp. zn.

(N 73/30 SbNU 193)].

Ústavní soud proto ústavní stížnost dále posuzoval jen z hlediska tvrzeného porušení a y. Podstatou této části ústavní stížnosti bylo tvrzení, že napadená rozhodnutí jsou projevem libovůle, neboť obecné soudy věc stěžovatelky nesprávně právně posoudily.

Ústavní soud poznamenává, že základní právo na spravedlivý proces zakotvené v a násl. hlavy páté y, jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nepředstavuje záruku jakéhokoliv materiálního subjektivního práva (což ostatně vyplývá již ze samotného znění uvedených článků). Jejich účelem je poskytnout procesní ochranu právům již existujícím, bez ohledu na to, zda se jedná o hmotná ústavně zakotvená základní práva či práva vyplývající z "obyčejného" zákona (srov. např. rozhodnutí Evropského soudu ze dne 14. 5. 2002 o nepřijatelnosti ve věci Zehnalová a Zehnal proti České republice, stížnost č. 38621/97, část E; uveřejněno ve volně přístupné databázi HUDOC na adrese http://www.echr.coe.int a v časopise Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, č 4/2002, str. 191).

K tvrzení stěžovatelky o nesprávném právním posouzení její věci obecnými soudy Ústavní soud uvádí, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

(N 66/8 SbNU 149); nález ze dne 29. 8. 2006

sp. zn.

(N 154/42 SbNU 257)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)].

K tvrzení o porušení y, postrádajícím podrobnější argumentaci ústavněprávní, Ústavní soud uvádí, že za okolností projednávaného případu v rozhodnutí obecných soudů o určení vlastnického práva nelze spatřovat jakýkoliv zásah do základního práva na ochranu vlastnictví stěžovatelky, resp. na pokojné užívání jejího majetku.

Maje i jinak stěžovatelkou napadená rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich odůvodnění, představující výraz nezávislého soudního rozhodování, v dalším odkázat.

S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu