Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3327/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Lenky Hollerové, zastoupené Mgr. Petrou Lomozovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 24, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 6. 2012 čj. -43 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 3. 1. 2102 se Lenka Hollerová (dále jen "žalovaná" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že Okresní soud v Kolíně (dále jen nalézací soud") výrokem III. v záhlaví uvedeného rozsudku porušil právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " ") a právo na vlastnictví zaručené y, a tento výrok zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 113 EC 487/2011 vyplývají následující skutečnosti.

RWE energie, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen "žalobkyně") se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím jako nedoplatek za odebraný plyn.

Dne 17. 10. 2011 nalézací soud vydal elektronický platební rozkaz, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím, a k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 8 720 Kč.

Dne 30. 1. 2012 žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor.

Podáním z 28. 2. 2012 doplněným podáním z 24. 5. 2012 žalobkyně vzala co do jistiny žalobu zpět s odůvodněním, že po podání žaloby žalovaná dlužnou částku uhradila; požadovala však přiznání příslušenství pohledávky a náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením věty druhé ve výši vyčíslené v návrhu na zahájení řízení a snížené o částku 800 Kč, která již byla žalovanou uhrazena.

Dne 4. 6. 2012 nalézací soud řízení o žalobě zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni ve stanovené lhůtě příslušenství pohledávky ve výši 192,35 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit žalobci ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce na nákladech řízení částku 7 920 Kč (výrok III.). Výrok III. nalézací soud odůvodnil poukazem na ustanovení věta druhá , neboť důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované.

Podle protokolu o jednání nalézacího soudu dne 4. 6. 2012 se žalovaná jednání neúčastnila a předem se neomluvila.

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že nalézací soud napadeným výrokem porušil právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a právo na vlastnictví a jeho ochranu dle y, neboť nereflektovat judikaturu Ústavního soudu, pominul ústavněprávně konformní výklad platného práva, rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a poskytl ochranu zneužití práva na náhradu nákladů řízení v paušální výši; poukázala na nálezy ze dne 29. 3. 2012

sp. zn.

a ze dne 13. 11. 2007

sp. zn.

.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Ústavní soud především konstatuje, že námitky obsažené v ústavní stížnosti a týkající se nákladů řízení požadovaných žalobkyní stěžovatelka neuplatnila při jednání před nalézacím soudem dne 4. 6. 2012, jehož se - jak bylo výše již konstatováno - bez omluvy neúčastnila. Následně podanou ústavní stížností se tak stěžovatelka fakticky pokouší o nápravu toho, co zmeškala v předchozím řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svoji ustálenou judikaturu, z níž plyne, že řízení před Ústavním soudem není řízením, v němž by bylo možné reparovat to, co účastník předchozího řízení před orgány veřejné moci svým vlastním postupem zanedbal, pakliže řádně (včas) nehájil svá práva, ačkoliv tak učinit mohl a měl (vigilantibus iura) [srov. nález ze dne 5. 10. 2004

sp. zn.

(N 141/35 SbNU 9)]; opačný názor by byl v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti [( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]; srov. dále Filip, Holländer, Šimíček: , komentář, 2. vydání 2007, C.H.Beck, str. 571, odst. 48. a násl., a Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: s komentářem, ASPI 2007, str. 379, odst. 23.

V důsledku řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než jako zjevně neopodstatněné posoudit i tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na ochranu majetku dle y.

Pro uvedené neobstojí ani odkaz na jí připomenutý nález Ústavního soudu

. K tomu je třeba dodat, že tímto nálezem (stejně jako stěžovatelkou nezmíněným nálezem na http://nalus.usoud.cz) byly pro obecné soudy vytýčeny možnosti, jak v bagatelních formulářových věcech rozhodovat v souladu s kautelami ústavnosti o účelnosti vynaložených nákladů řízení. Nejde však o nálezy judikatorně bezvýjimečně přikazující v každé bagatelní věci rozhodovat o náhradě nákladů řízení právě tak, jak si podlehnuvší účastník (v projednávaném případě dodatečně stěžovatelka) představuje.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu