Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 126/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Dvořákové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem na adrese Praha 8, Sokolovská 22, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2012 č. j. -141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. ledna 2013, se stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na ochranu majetku podle d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 20. září 2012 č. j. -128 výrokem I. zastavil řízení o návrhu stěžovatelky ze dne 14. září 2012 na zrušení předběžného opatření nařízeného Okresním soudem Praha-západ č. j. -61 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. -109, podle ustanovení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení , neboť o shodném návrhu stěžovatelky bylo pravomocně rozhodnuto jeho usnesením ze dne 8. srpna 2012 č. j. -119, které nabylo právní moci dne 28. srpna 2012. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala odvolání. Krajský soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zopakovala průběh řízení o zrušení předběžného opatření podle ustanovení pro pominutí důvodů jeho vydání a namítala, že ve věci rozhodující soudy se jejím novým návrhem na zrušení předběžného opatření fakticky nezabývaly a nehodnotily argumenty a věcné námitky, které stěžovatelka v návrhu uvedla, a pouze jej zrušily pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ( ). Na podporu svých tvrzení odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod

sp. zn.

a

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci stěžovatelkou napadeného rozhodnutí se jedná o rozhodnutí, které má charakter předběžného a dočasného opatření. Při posuzování oprávněnosti vydání takových rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou důvody pro jejich vydání vůbec dány a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s y, tj. stanoveným zákonným postupem (srov. např. nález

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10, in http://nalus.usoud.cz). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Na vydání předběžného opatření jsou pak kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. To znamená, že musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y).

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu Krajského soudu v Praze při vydání jeho rozhodnutí.

Podstatou ústavní stížnosti je opakování námitek uplatněných stěžovatelkou v průběhu řízení a polemika stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů. Argumenty, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolávala. Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Praze se celou věcí podrobně zabýval a jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatelky při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných tímto soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud proto nemá důvod argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí znovu podrobně opakovat a odkazuje na ni.

Krajský soud v Praze postupoval v ústavní stížností napadeném rozhodnutí zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, jednak kupř. s rozhodnutím ze dne 30. května 2012 sp. zn. , na které Krajský soud v Praze odkazuje ve svém rozhodnutí, dále pak tak kupř. s usnesením ze dne 27. října 2010 sp. zn. (in www.nsoud.cz). K poukazu stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu pak lze uvést, že stěžovatelkou citovaná rozhodnutí na posuzovanou věc z důvodu odlišnosti jejich právního základu nedopadají, neboť v uvedených případech se jednalo o rozhodnutí, kterými bylo předběžné opatření uloženo, a nikoliv o rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení předběžného opatření tak, že se řízení zastavuje, jako v posuzované věci.

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy učinily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u a Úmluvou. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry Krajského soudu v Praze, učiněné ve věci, jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 30. ledna 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu