Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1821/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, se sídlem Kateřinská 5, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. , a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2012, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. (dále jen "rozsudek"), kterým byl, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), který ústavní stížností rovněž napadá, shledán vinným přečinem omezování osobní svobody podle (dále jen " ") a pokusem zločinu vraždy podle k , 3 písm. i) , oba spáchanými formou spolupachatelství podle .

Stěžovatel uvádí, že nepopírá, že se v rozsudcích popsaného jednání vůči poškozenému dopustil, avšak tvrdí, tak nečinil s úmyslem jej usmrtit. Připomíná, že u rozlišení trestného činu vraždy a těžkého ublížení na zdraví hraje významnou roli volní složka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1999 sp. zn. 34/99 či ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. ). S touto otázkou se soudy všech stupňů dostatečně nevypořádaly. V této souvislosti upozorňuje, že znalkyně PhDr. K. jej popisuje jako osobu, jehož intelektová kapacita je spíše na dolní hranici průměru, a konstatovala u něj i malou schopnost vnímat signály případného hrozícího nebezpečí (protokol z HL ze dne 3-4. 2. 2011 str. 13). Navíc se dle znalců nacházel v době spáchání trestného činu ve stavu střední až těžké opilosti.

Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že bylo porušeno jeho právo být stíhán jen z důvodů a způsobem stanoveným zákonem zaručené a právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " "). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

o Ústavním soudu (dále jen " ") rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel zpochybňuje skutkové závěry obecných soudů pokud jde o naplnění subjektivní stránky trestného činu, avšak Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a , 91 y [dále jen "Ústava"]). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Pouze situace, kdy by bylo možno usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soudy učinily, a právními závěry soudů, jinými slovy, kdy by jejich rozhodnutí svědčila o libovůli v rozhodování, by mohla být důvodem k zásahu Ústavního soudu. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje pouze takové námitky, se kterými se již obecné soudy řádně vypořádaly, kdy v tomto směru lze odkázat zejména na str. 10-12 rozsudku vrchního soudu a str. 8-9 usnesení Nejvyššího soudu. Vzhledem k způsobu jednání stěžovatele vůči poškozenému, včetně jeho značné brutality, lze srozumění s jeho možným usmrcením bezpečně dovodit.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu