Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4539/12

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Ing. Josefa Hegra, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Sokolovská 25, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012 č. j. -257 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2011 č. j. -211, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší soud jednak (I.) zamítl dovolání stěžovatele proti výroku pod bodem III. tamtéž citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze [dle něhož se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2011 č. j. -165 ve vztahu k prvnímu žalovanému, tj. společnosti PREMOT Františkovy Lázně, a. s., mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 214 600,- Kč s příslušenstvím (z důvodu absence pasivní legitimace tohoto žalovaného)], jednak (II.) odmítl dovolání proti výroku pod bodem IV. (pro nepřípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení) a dále (III.) rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Uvedená rozhodnutí napadl stěžovatel formálně bezvadnou stížností, přičemž vyslovil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly rozhodovací důvody kasačního nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. prosince 2008 potud, že v dané věci šlo také o náhradu škody, a tudíž byla dána i pasivní legitimaci prvního žalovaného (v řízení před obecnými soudy). Vycházeje z toho, stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a násl.d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [, písm. d)y ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal.

Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu, primárně výklad zákonných předpisů a sjednocování tohoto výkladu ex lege přísluší ( a násl. , ve znění pozdějších předpisů). Přiklonil-li se - stejně jako předtím odvolací soud - Nejvyšší soud k závěru, který stěžovatel kritizuje, nutno říci, že jím učiněná interpretace nevykračuje z mezí akceptovatelné a takto ústavně souladným způsobem vyvozené interpretační alternativy. Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

) a ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

Nejvyšší soud v kontextu námitek stěžovatele příkladmo poukázal i na rozhodnutí, která se otázkou řešení náhrady škody dosud nevzniklé (s důsledky nemožnosti úspěchu ve sporu) zabývají, pročež v konkrétních poměrech souzené věci co do (zatímní) neexistence škody nadto uzavřel, že nárok na vrácení dražební jistoty byl stěžovateli pravomocně přisouzen a stalo se tak vůči státu, u něhož lze očekávat, že povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím soudu splní. Rovněž adekvátně vysvětlil, proč kontradikci vůči rozhodovacím důvodům nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

rozsudek odvolacího soudu nezakládá.

Napadená rozhodnutí jsou takto výrazem ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování ( ve spojení s y ČR), a proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [, odst. 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu