Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2990/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti JUDr. Bc. Patrika Matyáška, Ph.D., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Srbou, advokátem, AK se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2012 č. j. -1384 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2012 č. j. -1362, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu obžalované L. N. o 7 416 Kč nižší, než nárokoval.

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že soud ke stížnosti stěžovatele zrušil shora označené usnesení Krajského soudu v Brně a nově rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 231 490 Kč včetně DPH. Vrchní soud reagoval na stěžovatelovy námitky týkající se formy výroku napadeného usnesení a nepřiznaných odměn a režijních paušálů za některé blíže specifikované úkony právní služby, resp. k počtu právních úkonů.

V ústavní stížnosti stěžovatel oponoval právním závěrům soudů obou stupňů a Vrchnímu soudu v Olomouci zejména vytknul způsob, jakým se postavil k rozlišení úkonů právní služby v souvislosti s počítáním času u hlavního líčení či výslechů nařízených v jednom dni, či k vyloučení některých písemných důkazních návrhů z odměňování.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2012 č. j. -1362 Vrchní soud v Olomouci z podnětu stížnosti stěžovatele zrušil a poté o odměně a hotových výdajích obhájce v trestním řízení sám rozhodl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně právně neexistuje, není ani způsobilé vyvolat vůči stěžovateli jakékoliv účinky. Takové rozhodnutí nemůže být předmětem ústavního přezkumu, a proto Ústavní soud v této části posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a odmítl ji.

Po přezkoumání napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba odmítnout ústavní stížnost i v této části, a to pro její zjevnou neopodstatněnost.

Podle hodnocení Ústavního soudu Vrchní soud v Olomouci dostatečně vyložil důvody, na jejichž základě rozhodl o odměně a hotových výdajích stěžovatele jako obhájce v trestním řízení, a svoje rozhodnutí přiměřeným způsobem odůvodnil. Jeho závěry Ústavní soud akceptoval, neboť je ve smyslu kautel hlavy pátéy nelze považovat za libovolné či extrémně nespravedlivé.

K argumentaci stěžovatele o porušení jeho vlastnického práva lze dodat, že y chrání vlastnické právo již konstituované, svědčící konkrétnímu vlastníku. Nemůže tedy jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale teprve (například rozhodnutím soudu) vzniknout má. Nemůže proto být předmětem ochrany Ústavního soudu vlastnické právo jako právo věcné, pouze tvrzené; tím spíše se nelze této ochrany dovolávat u náhrady odměny a hotových výdajů advokáta, která teprve může, je-li přiznána a uhrazena, vlastnictví advokáta ustanoveného ex offo rozhojnit.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, nepřijatelně mající co do obsahu charakter toliko opravného prostředku proti rozhodnutím obecných soudů, odmítl dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu