Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3074/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. V. P. a 2. M. P., obou zastoupených JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou v Praze 1, Krakovská 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012 č. j. -36 a výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2011 č. j. -15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 8. 2012 stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdili, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním pořádkem, zejména pak práva odpovídající principům zaručeným v a d a y.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 byla k návrhu oprávněného E. P. nařízena proti stěžovatelům jako povinným exekuce rozsudku téhož soudu ze dne 6. 5. 2009 č. j. -60 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010 č. j. -84, a to k uspokojení pohledávky ve výši 346 343 Kč s příslušenstvím. Proti uvedenému usnesení podali stěžovatelé odvolání, avšak Městský soud v Praze je svým usnesením, jež je rovněž napadeno touto ústavní stížností, potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjadřují nesouhlas se závěrem Městského soudu v Praze, že příslušný exekuční titul lze (i) po materiální stránce považovat za vykonatelný, přičemž namítají, že jim nalézacím řízením byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení v nesprávné výši (konkrétně že je musí platit dvakrát).

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Stejnou námitku jako v ústavní stížnosti stěžovatelé uplatnili již v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce, načež jim Městský soud v Praze případně vysvětlil, že exekuční soud při rozhodování o nařízení exekuce musí posoudit mj. to, zda daný titul určitě a srozumitelně vymezuje rozsah vymáhaných práv a povinností; současně ale stěžovatele upozornil, že není oprávněn přezkoumávat, zda je vykonávané rozhodnutí z hlediska věcného správné. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedenému soudu sice vytýkají formalistický přístup v posuzování otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu, tuto svou námitku však zdůvodňují tvrzením, že (exekuční titul) je zčásti v rozporu s hmotným právem (konkrétně s a , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění ). Obsahově se tedy stěžovatelé domáhají přezkoumání věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí, ovšem tento jejich požadavek přesahuje zákonný rámec řízení o nařízení exekuce.

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu