Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1367/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Miroslava Špadrny, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem v Praze 1, Karolíny Světlé 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2012 č. j. -111, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 4. 2012 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu, garantované a d.

Jak patrno z ústavní stížnosti a její přílohy, napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") bylo přerušeno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 č. j. do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení ustanovení věty druhé , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu krajský soud neumožnil se k návrhu Ústavního soudu na přerušení řízení (nesouhlasně) vyjádřit, a současně krajskému soudu vytýká, že řízení přerušil, aniž by byly splněny podmínky ve smyslu y (dále jen ""), v důsledku čehož v příslušném soudním řízení dochází k neodůvodněným průtahům. Dále stěžovatel uvádí, že krajský soud daným postupem porušil zásadu nemo iudex in propria causa.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Ústavní soud, byť možnost ústavněprávního přezkumu usnesení o přerušení řízení zcela nevyloučil, se ve své judikatuře staví k případným zásahům velmi "rezervovaně" s tím, že zpravidla nepůjde - kvůli jeho (toliko) procesní

povaze - o rozhodnutí, které by bylo s to zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod (viz např. usnesení ze dne 21. 9. 2004

sp. zn.

, ze dne 24. 2. 2005

sp. zn.

či ze dne 6. 4. 2006

sp. zn.

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). S ohledem na obsah ústavní stížnosti Ústavní soud nevidí důvod něco na tomto svém názoru měnit ani v nyní souzené věci. Stěžovatel zde totiž přehlíží rozdíl mezi "rozhodnutím" příslušného obecného soudu podat k Ústavnímu soudu návrh ve smyslu y a (navazujícím) usnesením o přerušení řízení vydaným na základě . Prvně uvedené "rozhodnutí" - jakožto výsledek úvahy soudu o tom, zda konkrétní "zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem", včetně úvahy o tom, zda ho (vůbec) má být použito, Ústavnímu soudu v tomto řízení (o ústavní stížnosti) nepřísluší přezkoumávat, neboť tímto způsobem obecný soud realizuje oprávnění zakotvené přímo vě, jež ostatně je - dospěje-li ke kladnému

závěru - i jeho ústavní povinností, nikterak vázanou na návrh účastníků řízení. Pakliže obecný soud takový návrh podá, je zcela zřejmé, že do pravomocného skončení příslušného řízení před Ústavním soudem nelze v soudním řízení pokračovat, a tento aspekt je po procesní stránce řešen zákonem tak, že se soudu ukládá povinnost svým rozhodnutím příslušné řízení přerušit.

Z výše uvedeného plyne, že lze-li uvažovat v případě usnesení o přerušení řízení podle - a to i přes jeho toliko procesní povahu - o ústavně právním přezkumu, pak by tomu mohlo být pouze z hlediska naplnění podmínky, zda obecným soudem byla Ústavnímu soudu "předložena věc" podle y, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v daném ohledu žádnou námitku nevznesl a ostatní jeho námitky jsou zcela nepřípadné (a tedy zjevně neopodstatněné), Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu