Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2511/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem v Chomutově, Riegrova 229, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2011 č. j. -590, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 6. 2012, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 1. 8. 2012, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to z důvodu zásahu do jeho práv zajištěných a d.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Podle § 75 odst. 2 téhož zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Ústavní soud si vyžádal usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012 č. j. -42, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítnuto dovolání stěžovatele proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, vydanému ve věci stěžovatelova odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 12. 2010 č. j. -548.

Stěžovatelem podané dovolání lze přitom považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu ve znění účinném do 31. 12. 2012, jenž ovšem nebyl (řádně) vyčerpán, neboť ho stěžovatel podal opožděně (viz výše citované usnesení Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu je třeba považovat ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu ve znění do 31. 12. 2012. Pokud stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, nutno poukázat na to, že podmínky pro přijetí ústavní stížnosti na základě ustanovení splněny nejsou, a to již jen z důvodu nedodržení jednoleté lhůty pro podání ústavní stížnosti; ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jak patrno z již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, byl totiž stěžovateli doručen dne 8. 6. 2011 a jeho obhájkyni dne 9. 6. 2011, ústavní stížnost však stěžovatel předal Vězeňské službě České republiky dne 26. 6. 2012, která ji pak podala k poštovní přepravě dne 2. 7. 2012. Dlužno dodat, že kdyby bylo možné za poslední procesní prostředek považovat stěžovatelem podané odvolání, ani pak by nebyly splněny formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, a to z důvodu, že by tato byla (zjevně) podána po lhůtě stanovené v .

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , event. písm. b) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu