Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 29/12

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické v právní věci stěžovatelů 1) Petra Cibulky a 2) politické strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net, se sídlem Janovského 15, Praha 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012 č. j. Vol 9/2012-62 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123483-8/VS-2012, a dále o návrhu, aby byla Ministerstvu vnitra uložena povinnost zaregistrovat odmítnutou kandidátní u stěžovatele, o návrhu na odklad konání voleb prezidenta republiky a o návrhu na zrušení některých ustanovení , o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Dne 29. 12. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen " ") ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123483-8/VS-2012, jakož i na něj navazující usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012 č. j. Vol 9/2012-62.

2. Shora uvedeným rozhodnutím ministerstva byla dle , o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (dále jen " "), odmítnuta kandidátní stěžovatele č. 1) jakožto kandidáta na funkci prezidenta republiky z důvodu nesplnění podmínky uvedené v téhož předpisu, tzn. z důvodu nepřipojení petice podepsané nejméně 50 000 občany; stěžovatel předložil toliko 309 petičních archů obsahujících 319 podpisů. Stěžovatel č. 1) se poté obrátil na Nejvyšší správní soud s návrhem, aby byla ministerstvu uložena povinnost kandidátní u zaregistrovat, nicméně tento návrh byl výše citovaným usnesením Nejvyššího správního soudu zamítnut.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě protiústavního právního předpisu, který má diskriminační charakter, neboť nezaručuje rovné podmínky pro přístup občanů k funkci prezidenta republiky. Požadavek předložení petice s nejméně 50 000 podpisy dle stěžovatelů fakticky vylučuje nezávislé kandidáty, kteří nedisponují finančními prostředky na zajištění tak rozsáhlého sběru podpisů, a naopak nepřípustně zvýhodňuje kandidáty navržené parlamentními politickými stranami, jež tuto povinnost nemají. I kdyby některý z nezávislých kandidátů příslušný počet podpisů získal, odčerpá mu jejich sběr významnou část prostředků, které by mohl jinak vynaložit na volební kampaň, a tento pak nemůže kandidátům parlamentních politických stran rovnocenně konkurovat. Přitom poslanci a senátoři nemají k nominaci kandidátů na funkci prezidenta žádný mandát, neboť v době jejich zvolení, s výjimkou některých senátorů, přímá volba neexistovala. v rozporu s , 6 a 22 y brání občanům ve svobodném hlasování, neboť svou konstrukcí předem vylučuje řadu kandidátů, jimž by občané chtěli dát svůj hlas, a neumožňuje tak svobodnou soutěž politických sil. Počet 50 000 podpisů potřebných k úspěšné kandidatuře je extrémně vysoký, například v senátních volbách postačuje složení kauce 20 000 Kč; obdobně by mohlo být postupováno i u prezidentské volby. Jinou vhodnou alternativou by mohlo být získání přiměřeného počtu podpisů, tzn. 1000, stejně jako při založení politické strany. Stěžovatelé dále poukazovali na, dle jejich názoru, nedostatečnou kontrolu předložených petičních archů, kdy není ověřována ani pravost podpisů ani absence duplicit, tzn., nezkoumá se, zda se jedno a totéž jméno nevyskytuje u více různých kandidátů. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že jediným demokratickým způsobem kontroly by bylo zveřejnění petičních archů prostřednictvím internetu, aby si každý mohl ověřit, zda jeho jméno nebylo některými kandidáty použito bez jeho vědomí. Ověřování podpisů bylo kromě toho zatíženo logickou chybou, kdy při vyhodnocení kontrolních vzorků při odečítání podpisů vycházelo ze součtu chybovosti jednotlivých vzorků namísto stanovení chybovosti průměrné. Další protiústavní vadu zákona o volbě prezidenta republiky pak představovala nepřiměřeně krátká (dvoudenní) lhůta, v níž je třeba se obrátit na Nejvyšší správní soud. Stěžovatelé měli rovněž za to, že postup ministerstva představuje diskriminaci stěžovatele č. 1) z důvodu jeho světového názoru ve smyslu , o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a je rovněž v rozporu s dobrými mravy dle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Ze všech těchto důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud uložil ministerstvu zaregistrovat kandidátní u stěžovatele č. 1) bez ohledu na protiústavní podmínku doložení 50 000 podpisů. Pokud by tak Ústavní soud neučinil, stěžovatelé požadovali, aby Ústavní soud zrušil "ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, která porušují u chráněná práva", a aby odložil termín prezidentské volby do doby, než Parlament České republiky schválí příslušné změny tohoto předpisu.

II.

5. Rozhodnutím ze dne 30. 10. 2012, č. Org. 49/12, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu dle vyhradilo rozhodovat mimo jiné o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutí správního soudu ve věcech registrace, jde-li o volby do Parlamentu nebo o volbu prezidenta republiky. Z tohoto důvodu projednalo ústavní stížnost stěžovatelů plénum Ústavního soudu.

6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla ústavní stížnost podána včas, oprávněnou osobou a zda byla přípustná. Naplnění těchto podmínek shledal u stěžovatele č. 1), nikoliv již však u stěžovatelky č. 2).

7. Dle může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka č. 2) nebyla účastníkem řízení před ministerstvem ani před Nejvyšším správním soudem, její vztah k projednávané věci spočíval výlučně v tom, že stěžovatel č. 1) je jejím předsedou. Za těchto okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou způsobilá se negativně promítnout do právní sféry stěžovatelky č. 2), proto její ústavní stížnost odmítl dle jako návrh podaný osobou neoprávněnou.

III.

8. Pokud jde o ústavní stížnost stěžovatele č. 1), ustanovení vymezuje kategorii zjevně neopodstatněných návrhů. Její podstatou je v zájmu racionality a efektivity jeho řízení posoudit "přijatelnost" návrhu dříve než bude přistoupeno k vydání meritorního rozhodnutí formou nálezu. Jedná se o specifickou a relativně samostatnou část řízení, nemající zpravidla charakter řízení kontradiktorního, přičemž dospěje-li Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh, jehož neopodstatněnost je bez dalšího zřejmá, pak takový návrh usnesením odmítne.

9. Je třeba v prvé řadě podotknout, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě zopakoval argumentaci, kterou již uplatnil v řízení před Nejvyšším správním soudem, a to aniž by jakkoliv reagoval na odůvodnění usnesení tohoto soudu ze dne 13. 12. 2012 č. j. Vol 9/2012-62, v němž se Nejvyšší správní soud s jeho námitkami podrobně vypořádal. Stěžovatel ani v řízení před Ústavním soudem nikterak nezpochybňoval, že nesplnil podmínku dle zákona o volbě prezidenta republiky, resp. y, když společně s kandidátní u nepředložil petici obsahující nejméně 50 000 podpisů. Jestliže , resp. Nejvyšší správní soud, dospěly za těchto okolností k závěru o nezbytnosti odmítnutí registrace jeho kandidátní y, nelze jejich postupu nic vytknout. O neopodstatněnosti námitek stěžovatele stran odepření možnosti zúčastnit se volební soutěže svědčí ostatně i skutečnost, že stěžovatel nedoložil podporu své kandidatury ani v té míře, kterou sám označil za přiměřenou, tzn., nezískal ani 1000 podpisů. Další námitky stěžovatele, vážící se k tvrzeným chybám v zákoně o volbě prezidenta republiky či případně k postupu ministerstva při kontrole podpisů nebyly pro posouzení této věci podstatné, neboť tyto se nijak nevztahovaly k důvodu odmítnutí kandidátní y stěžovatele. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele č. 1) odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

10. Jestliže byla ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na zrušení ustanovení právního předpisu; Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatele k upřesnění jeho neurčitého petitu, neboť by to na výsledek řízení nemohlo mít žádný vliv. Ze stejného důvodu Ústavní soud odmítl i návrh na odklad konání volby prezidenta republiky. K projednání návrhu, aby Ústavní soud uložil ministerstvu povinnost zaregistrovat kandidátní u stěžovatele, nebyl Ústavní soud příslušný [ ], neboť v tomto ohledu disponuje toliko kasační pravomocí.

11. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, aniž by byla splněna podmínka zastoupení advokátem ( ), neboť považoval za nehospodárné vyzývat stěžovatele k obstarání právního zastoupení za situace, kdy by ani případné doplnění podání nemohlo na zjevné neopodstatněnosti návrhu nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2013

Pavel Rychetský, v. r.

předseda Ústavního soudu