Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3373/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Jany Navrátilové, zastoupené Mgr. Petrou Jadrníčkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Tř. T. Bati 201, Zlín, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 4. 2012 čj. -478 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 17. 7. 2012 čj. -522, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a 3d (dále jen), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, jimiž nebylo vyhověno jejímu návrhu na ustanovení zástupce dle

Stěžovatelka podala v rámci řízení o snížení výživného, zahájeného na návrh žalobce - jejího otce - žádost o ustanovení zástupce dle ust. , neboť v průběhu řízení nabyla zletilosti a stala se tak účastníkem řízení plně způsobilým samostatně v řízení vystupovat. Okresní soud odůvodnil zamítnutí žádosti tím, že stěžovatelka nedoložila na žádost soudu potvrzení o studiu. Krajský soud v Brně v odůvodnění usnesení uvedl, že přes nedoložení potvrzení o studiu z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatelka je osobou nemajetnou, u které jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dospěl však k závěru, že ustanovení zástupce není třeba k ochraně zájmů stěžovatelky.

Stěžovatelka s právními závěry odvolacího soudu nesouhlasí. Uvádí, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; je studentkou, která teprve nedávno nabyla zletilosti, nevlastní žádný majetek a je osobou vyživovanou rodiči. Z charakteru předmětu řízení, kdy se otec domáhá snížení výživného, vyplývá, že na straně stěžovatelky nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Argument krajského soudu, že je stěžovatelka schopna sama v řízení vystupovat, činit podání, navrhovat důkazy, neboť sama podala žádost o ustanovení zástupce, považuje za absurdní. Ustanovení zástupce vyžaduje ochrana zájmů stěžovatelky, což plyne z jejího věku a z faktu, že je existenčně na výživné od otce odkázána a není v jejím zájmu snižování výše vyživovací povinnosti. Po dosažení zletilosti stěžovatelky bude řízení o výživném vedeno zásadou projednací, která stanoví, že účastníci řízení mají odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci, když mají povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Rovněž tato skutečnost potvrzuje fakt, že v daném případě je ustanovení zástupce třeba k ochraně zájmů stěžovatelky.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod).

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti polemizuje se závěrem odvolacího soudu, dle nějž ustanovení zástupce není třeba k ochraně jejích zájmů. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

Ústavní soud předesílá, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní soud ověřil, že krajský soud se návrhem stěžovatelky zákonu odpovídajícím způsobem zabýval a své závěry v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a dostatečně objasnil. Krajský soud zejména uvedl, že stěžovatelka je schopna sama vystupovat v řízení, činit podání, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k důkazům, což vyplývá ze samotné žádosti, kdy žádá zástupce z řad advokátů nikoli pouhého zástupce ve smyslu V dané věci se jedná o řízení vyvolané návrhem otce na snížení výživného, vedené ohledně jeho dvou dětí, řídí se zásadou projednací a soud je povinen provést dokazování v potřebném rozsahu i bez návrhu účastníků. Podstata řízení o změnu výživného spočívá především ve skutkovém nalézání a nikoliv ve složitém právním posouzení. Za situace, kdy je stěžovatelka schopna sama vystupovat v řízení i s přihlédnutím k charakteru sporu, neshledal krajský soud důvody pro ustanovení zástupce z řad advokátů dle , 2

Z výše uvedeného je zřejmé, že posouzení otázky, zda jsou v konkrétní věci důvody pro ustanovení zástupce účastníku řízení dle , 2 , resp. je-li to třeba k ochraně jeho zájmů, spadá výlučně do pravomoci obecného soudu a Ústavnímu soudu nepřísluší jeho závěry přehodnocovat. Vzhledem k námitkám stěžovatelky Ústavní soud pouze dodává, že o ustanovení zástupce lze požádat kdykoliv v průběhu řízení. Stěžovatelka tedy má možnost, pokud v průběhu řízení nastane situace vyžadující zástupce k ochraně jejích zájmů, o jeho ustanovení znovu požádat.

Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva. Obecné soudy se námitkami stěžovatelky náležitě a v souladu s příslušnými ustanoveními zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. V souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujaly právní závěr, který Ústavní soud neshledal jako ústavně rozporný.

Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu