Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4288/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti Jaroslavy Čihákové, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem na adrese Praha 1, Panská 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2012 č. j. -81, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2012 č. j. -65, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její občanskoprávní věci, a to pro porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 d (dále jen " "), pro porušení jejího článku 38 odst. 2, a dále i článku 90 a článku 96 y (dále jen " "). S ohledem na následně zahájené exekuční řízení stěžovatelka také navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. .

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, v řízení před Ústavním soudem vedlejšímu účastníkovi) částku 808 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2012 č. j. -81 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2012 č. j. -65, jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost podané z důvodu dle ustanovení (výrok I.) a rovněž její návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. (výrok II.). Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle kterého je stěžovatelčina žaloba zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a to pro její opožděné podání; předmětná lhůta začala běžet nejpozději dnem, kdy se stěžovatelka dostavila k exekutorskému úřadu a získala vědomost o existenci rozsudku (Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. ), který napadá, a nelze ji odvíjet až z nahlížení do příslušných spisů vedených Obvodním soudem pro Prahu 2. Soud dodal, že rozhodným je den, kdy stěžovatelka měla prokazatelně možnost se s rozsudkem seznámit; nikoli tedy den, kdy se s ním seznámila fakticky.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že (pro nedostatek prostředků na uhrazení soudního poplatku) jí byla odepřena možnost dovést svůj spor do úspěšného konce; je přesvědčena, že žalobu pro zmatečnost podala včas, a s odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

za okamžik rozhodný ve smyslu ustanovení považuje teprve okamžik, kdy si rozhodnutí přečetla (nikoli kdy se pouze dozvěděla jeho spisovou značku). Na podporu svého názoru dodává, že proces nahlížení do soudního spisu trvá "několik týdnů až měsíců"; o nahlédnutí do spisů v jejích věcech požádala dne 26. 10. 2011, část spisů byla připravena k nahlédnutí dne 1. 11. 2011, část dne 12. 12. 2011 a jeden spis nebyl nalezen vůbec, z čehož stěžovatelka dovozuje, že tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost nemusí být dostatečná. Co do naplnění uplatněného zmatečnostního důvodu dle ustanovení odkazuje na četnou nálezovou judikaturu Ústavního soudu a namítá, že Obvodní soud pro Prahu 2 po jejím pobytu pátral nedůsledně, a nezdržování se v trvalém bydlišti ještě nemělo být podkladem pro závěr o jejím neznámém pobytu; soudu dále vytýká, že její zastoupení justičním čekatelem coby opatrovníkem bylo ryze formální.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává primárně porušení článku 36 odst. 1 y, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné (spravedlivé) pokládá.

Se zřetelem k ustanovení stojí za zaznamenání, že k rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků se Ústavní soud konstantně vyjadřuje zdrženlivě, a vychází především z toho, že úvaha, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov.

sp. zn.

). Případy, kdy naopak ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (kupříkladu osvobození od soudního poplatku právnických osob, anebo situací kdy Ústavní soud dovodil, že šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (viz

sp. zn.

).

Soudy uplatněnou interpretaci pojmu okamžiku, kdy se stěžovatelka dozvěděla o napadeném rozhodnutí, a jeho aplikaci v její věci, však jako výraz flagrantního ignorování příslušné kogentní normy či zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardně aplikovaného právního výkladu hodnotit nelze. S přihlédnutím k zásadě vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva), dle níž je především účastník řízení odpovědný za náležité a včasné hájení svých práv, je vskutku významné, že stěžovatelka po zjištění existence rozhodného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 po dobu cca půl roku nečinila žádné kroky, aby se seznámila s jeho obsahem. Nelze přisvědčit ani argumentu zdlouhavosti vyřízení žádosti o nahlížení do spisu, neboť ve stěžovatelčině případě byly spisy předloženy v době, která poskytovala dostatek časového prostoru pro následné včasné podání žaloby pro zmatečnost.

K výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2012 č. j. -65 (zamítajícímu návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. ) stěžovatelka v ústavní stížnosti oponenturu nevyslovila.

Z uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2012 č. j. -81 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2012 č. j. -65 posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Podle zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustná je podle ústavní stížnost, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Co do části ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2005 sp. zn. , je namístě konstatovat, že o samotné žalobě pro zmatečnost nebylo dosud rozhodnuto a stěžovatelka tak požadavku vyjádřenému v citovaném ustanovení nedostála. Její návrh je tedy v této části nepřípustný a jako takový jej Ústavní soud odmítl.

Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku pak sdílí její osud, a zvláštního (negativního) výroku již netřeba.

Stojí za zaznamenání, že úsudek "o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva", vyjádřený v rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, skutečný výsledek řízení nepredisponuje.

Shodně - a jmenovitě ve vztahu k téže stěžovatelce - rozhodl Ústavní soud usnesením

sp. zn.

ze dne 19. prosince 2012.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu