Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 586/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele F. M., zastoupeného Mgr. Elinou Yurchykovou, advokátkou, se sídlem Školní 5335, 430 01 Chomutov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2011, sp. zn. , a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. března 2011, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. března 2011, sp. zn. , byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 6.837,- Kč s úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Částka měla představovat náhradu škody a odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem správního orgánu. Proti rozsudku nebylo dovolání přípustné ( ). Stěžovatel podal dne 18. 7. 2011 žalobu pro zmatečnost, prostřednictvím které se domáhal zrušení citovaného rozsudku. V tomto pořízení požádal o osvobození od soudních poplatků podle Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. , a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2011, sp. zn. , nebylo stěžovateli osvobození přiznáno a usnesení soudu I. stupně bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno. Soudy vyšly ze zjištění, že obsahem žaloby pro zmatečnost je kritika důvodů, na nichž stojí výše citovaný rozsudek, zejména pak nesouhlas se skutkovými a právními závěry soudu. Z tohoto důvodu uzavřely, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že uvedený rozsudek nesprávně posoudil aktivní legitimaci stěžovatele a odňal mu možnost, a jak uvádí též "způsobilost," jednat před soudem. Proto se v řízení o žalobě pro zmatečnost nemá jednat o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nýbrž napadenými usneseními mu má býti kladena další překážka k přístupu k soudu pro jeho nemajetnost.

Ústavní stížnost je ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. , a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2011, sp. zn. , zjevně neopodstatněná a ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. března 2011, sp. zn. , opožděná.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ačkoliv stěžovatel v ústavní stížnosti zjevně směšuje námitky proti všem uvedeným rozhodnutím a považuje je zjevně za součást jedné právní materie, Ústavní soud dospěl k následujícímu procesnímu a kvazimeritornímu posouzení.

Ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. března 2011, sp. zn. , je ústavní stížnost opožděná, neboť stěžovatel uvádí, že tento rozsudek mu byl doručen dne 20. 4. 2011, přičemž Ústavní soud tuto skutečnost dále neověřoval, neboť již dne 18. 7. 2011 proti tomuto rozsudku podal žalobu pro zmatečnost. V tomto je tedy prokázáno, že k doručení napadeného rozsudku došlo před datem 18. 7. 2011, zatímco ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 2. 2012. Protože lhůta 60 dnů stanovená , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byla překročena, je v této části ústavní stížnost podána opožděně.

Ve vztahu k usnesením, kterými bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození soudního poplatku stěžovateli, poukazuje Ústavní soud na následující: V usnesení

sp. zn.

(in http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud vyslovil, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Osvobození od soudních poplatků dle ustanovení lze účastníku řízení přiznat za kumulativního splnění dvou předpokladů, a to že takové opatření odůvodňují poměry účastníka, a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst. 2). Citované ustanovení, jehož cílem je zajistit účastníku přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v případě nepříznivé materiální a sociální situace, však účastníku nepřiznává nárok na osvobození od soudních poplatků, přiznává mu pouze právo o něj požádat. Zhodnocení oprávněnosti žádosti a tedy naplnění uvedených předpokladů je na obecných soudech, kterým je tak ponechán prostor k uvážení, zda a případně v jakém rozsahu osvobození v konkrétním případě přiznat. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost ve věci osvobození od soudních poplatků otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (např. osvobození od soudního poplatku právnických osob) nebo v nichž šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti". Takovéto dotčení ve vazbě na rozhodnutí soudu ve věci osvobození od soudních poplatků by byla způsobilá založit toliko svévolná aplikace ustanovení , spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (srov. nález

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz).

Podobná situace v projednávaném případě nenastala. V posuzované věci obecné soudy shodně dospěly k závěru, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků v úplném rozsahu nebyly dány. Jejich závěr stran úspěšnosti žaloby pro zmatečnost ve věci stěžovatele extrémním způsobem nevybočuje z ustáleného výkladu ustanovení Procesní pochybení způsobující odnětí možnosti jednat před soudem, na něž právní úprava žaloby pro zmatečnost cílí, tak obecné soudy v odůvodnění dostatečně srozumitelně odlišily od situace stěžovatele, jemuž soud nepřiznal aktivní legitimaci k podání žaloby z konkrétních důvodů.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl z části jako návrh podaný po lhůtě podle a z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se týká stěžovatelova návrhu na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odkazuje Ústavní soud na , dle nějž se toto rozhodování řídí "výsledkem řízení." Odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost nepochybně není výsledkem řízení příznivým pro stěžovatele, nehledě k absenci dalších důvodů, které citované ustanovení požaduje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu