Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3307/12

Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky LUKOP spol. s r. o., IČ: 47904054, se sídlem Tasovice 309, 671 25 Tasovice, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem Příkop 4, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2012 č. j. -57, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , a d.

Uvedeným rozhodnutím označený soud (I.) změnil usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. února 2012 č. j. -46 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že (II.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

Oproti soudu I. stupně, který předtím stěžovatelce náhradu nákladů řízení o vylučovací žalobě přisoudil, odůvodnil odvolací soud své rozhodnutí tak, že pokud došlo k zastavení excindačního řízení pro zpětvzetí návrhu stěžovatelky, tato nemá nárok na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy došlo k vyškrtnutí příslušných věcí (pojatých posléze do stěžovatelkou podaného žalobního návrhu) ze soupisu movitých věcí exekutorem podle § 63 odst. 8 exekučního řádu, tj. na návrh a za souhlasu oprávněné, České pojišťovny a. s. (takto vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti). Odvolací soud v této souvislosti poukázal na to, že důvodnost podání návrhu je třeba posuzovat procesně, tudíž i v případě původně důvodně podaného návrhu stěžovatelkou je třeba v daném případě aplikovat ve vztahu k To z toho důvodu, že soupis věcí provedl exekutor bez účasti oprávněné a nebylo doloženo, že by ještě před podáním žaloby stěžovatelka doklady o svém vlastnictví k předmětným věcem oprávněné doložila. Pokud je tedy exekutor co do hodnověrnosti důkazní síly vyhodnotil způsobem, dle něhož vlastnictví stěžovatelky neprokazují, nelze klást oprávněné k tíži, že se s nimi seznámila až po podání žaloby, tj. po zahájení řízení o excindační žalobě.

Těmto závěrům stěžovatelka v ústavní stížnosti oponuje. Poté, co zopakovala námitky obsažené ve svém vyjádření k odvolání, především konstatovala, že se oprávněný nemůže zbavit odpovědnosti za jednání soudního exekutora, jemuž předložila tytéž doklady, které později připojila jako důkazní materiál k podané žalobě. Poukázala na nález

sp. zn.

a vyslovila přesvědčení, že dopadá i na její případ, pročež se domáhala, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V nálezu

sp. zn.

, jehož se stěžovatelka dovolává, spočívalo výchozí specifikum daného případu v tom, že soudním exekutorem byl proveden soupis movitých věcí v bytě (tehdejší) stěžovatelky přesto, že prokazovala před provedením tohoto soupisu rozhodnutím orgánu veřejné moci, že povinný v tomto bytě nebydlí.

Záležitost stěžovatelky je oproti tomu z pohledu metody hledání právně významných shod a odlišností v relevantních bodech více připodobnitelnou k situaci, jež byla řešena nálezem

sp. zn.

(dostupném na stránkách http://nalus.usoud.cz), vůči němuž se citovaný nález jakkoliv nevymezil. To v tom směru a potud, že v něm Ústavní soud ve vztahu k posuzovanému subsumpčnímu rámci výslovně zaujal názor, dle něhož "lze ... uvažovat o vyloučení užití ustanovení ve prospěch strany oprávněné ... v tom případě, jestliže osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, žádá po věřiteli, aby přikázal soudnímu exekutorovi věc ze soupisu vyloučit, přičemž svá tvrzení ohledně tohoto práva podepře důkazy, s nimiž osobu oprávněnou v dostatečné lhůtě před podáním vylučovací žaloby seznámí, a pro případ, že věřitel její požadavek odmítne, jí pak na základě týchž důkazů soud v řízení o tzv. excindační žalobě vyhoví."

Imperativ judiciální korektnosti, tj. konzistentnosti a vnitřní bezrozpornosti (chronologicky se vyvíjející) rozhodovací praxe Ústavního soudu (kupř. usnesení

sp. zn.

) ústí nutně v tezi, dle níž je Ústavní soud v nyní posuzovaném případě ex constitutione povinen ( , ve spojení s y ČR) svůj přístup podložit pohledem své dřívější judikatury, tj. nálezem

sp. zn.

, neboť později vydanému nálezu

sp. zn.

nepředcházel postup předpokládaný , jehož obsahem je právě výslovné zakotvení procedurálního mechanizmu, jejž zákon vyžaduje pro změnu judikatury Ústavního soudu, nebyly-li naplněny podmínky pro aplikaci metody odlišení.

V důsledku toho, že shora citované rozhodovací důvody obsažené v odůvodnění nálezu

sp. zn.

jsou na případ stěžovatelky identicky aplikovatelné, Ústavní soud za této situace, vycházeje z naznačeného postulátu konzistentnosti a vnitřní bezrozpornosti své judikatury, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu