Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2959/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené Mgr. Alešem Gracíkem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo nám. 1144, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2012 č. j. -114, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její občanskoprávní věci, neboť míní, že jím byla její práva dle , a základních práv a svobod (dále jen " ").

Usnesením ze dne 23. 5. 2012 č. j. -114 Okresní soud v Hradci Králové zamítl stěžovatelčin návrh, jímž se domáhala určení, že doručení jeho rozsudku ze dne 25. 7. 2006 č. j. -58, je vůči ní neúčinné, a obšírně vyložil proč; závěry soudu jsou stěžovatelce známy, pročež je netřeba rekapitulovat.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť fikce doručení rozsudku (ze dne 25. 7. 2006 č. j. -58) "byla použita nesprávně" a rozsudek "dosud neměl nabýt právní moci".

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Nic z uvedených podmínek pro (kasační) zásah Ústavního soudu v této věci však nesvědčí.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává primárně porušení , jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Odtud však neplyne garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatelka za správné (spravedlivé) pokládá.

Právo na spravedlivý proces stěžovatelce nebylo upřeno potud, že se jí dostalo adekvátního postavení účastníka řízení a obecný soud se s jejími námitkami náležitě zabýval, a nejen adekvátně vyložil zákonnou úpravu doručování (účinnou v rozhodné době), nýbrž ji i v daném skutkové kontextu (zahrnujícím i tvrzení stěžovatelky) řádně aplikoval.

Aniž by se uchýlil k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných závěrů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že v napadeném rozhodnutí kvalifikovaný exces či libovůli (což jediné by mohlo v otevřeném ústavněprávním přezkumu hrát roli) nespatřuje.

Kdyby se k takovému hodnocení uchýlit Ústavní soud chtěl, nemohl by přehlédnout, že tvrzení stěžovatelky (předestřené v ústavní stížnosti), že se na adrese trvalého bydliště (pro četné pracovní směny) "příliš nezdržovala", způsobilé založit neúčinnost doručení ve smyslu tehdejšího ustanovení vskutku nebylo, a to zcela očividně.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu