Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2063/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky Ruby Apartments, s. r. o., se sídlem Paříkova 910/11a, 190 00 Praha 9 - Vysočany, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem Vinohradská 23, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2012, č. j. -53 ( , ), spojené s návrhem na zrušení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se podanou stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), a v jeho rámci pak do práva na zákonného a nestranného soudce.

2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2012, č. j. -53 ( , ) v řízení o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka rozhodl o námitce podjatosti soudce vznesené žalobkyní (stěžovatelkou) tak, že soudkyně Krajského soudu v Praze není vyloučena z projednávání věci vedené pod sp. zn. . Důvodem podjatosti měla být dle žalobkyně skutečnost, že soudkyně rozhoduje současně v insolvenční věci téhož dlužníka, což ji s ohledem na znění nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

a dalších diskvalifikuje z projednání a rozhodnutí ve věci. Vrchní soud v Praze neshledal námitku podjatosti ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") opodstatněnou, neboť důvodem pro vyloučení soudkyně nejsou okolnosti, které spočívají v jejím postupu v projednávané věci či v jejím rozhodování v jiných věcech; soudkyně rozhodující ve věci se přitom vyjádřila tak, že k věci či účastníkům nemá žádný vztah. Důvodem podjatosti nemůže být podle soudu ani to, že soudkyně rozhoduje i v insolvenčním řízení, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván. V tomto směru soud poukázal na to, že po vydání výše zmiňovaného nálezu Ústavního soudu došlo ke změně právní úpravy, neboť zákon o konkursu a vyrovnání byl zrušen a nahrazen , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, jenž změnil způsob jmenování správců a v předpokládá, že incidenční spory budou rozhodovány v rámci insolvenčního řízení jako jeho součást. Dále poukázal na skutečnost, že vzájemná vazba mezi insolvenčním soudcem a správcem byla v oproti předchozí úpravě v zákoně o konkursu a vyrovnání výrazně oslabena úpravou vtělenou do , podle něhož se určení konkrétní osoby, která má být ustanovena insolvenčním správcem, svěřuje předsedovi soudu.

II.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Stěžovatelka obdobně jako ve věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

obecnému soudu vytýká, že platnou právní úpravu neposuzoval komplexně. Provádí srovnání příslušných ustanovení s předchozí právní úpravou a dospívá k přesvědčení, že stav právní úpravy se z pohledu hledisek uvedených v označeném nálezu v podstatě nezměnil a i nadále existuje úzká vazba mezi soudcem a jedním z účastníků řízení (insolvenčním správcem). V souvislosti se zněním stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž se soud má vždy pokusit o ústavně konformní výklad zákona a není přitom vázán jeho doslovným zněním, ponechává však na úvaze Ústavního soudu, pro případ, že by dospěl k názoru, že nelze vykládat jinak, než jak učinil obecný soud, zrušení uvedeného zákonného ustanovení.

III.

4. Ústavní soud úvodem připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

5. Ústavní soud podotýká, že argumentačně i obsahově obdobnou ústavní stížností téže stěžovatelky se zabýval ve výše zmiňované věci vedené Ústavního soudu pod

sp. zn.

a nemá důvod se od závěrů zde prezentovaných nikterak odchylovat. V uvedené věci Ústavní soud provedl srovnání předchozí právní úpravy (podle zákona o konkursu a vyrovnání), z níž vycházely stěžovatelkou citované nálezy, s úpravou novou obsaženou v . Z hlediska případné podjatosti soudce podle předchozí právní úpravy nebyl podstatný vztah mezi konkursním a incidenčním řízením, nýbrž rozhodující byla konstrukce vztahu mezi konkursním soudcem a správcem podstaty. Ústavní soud v citované věci dovodil, že právě tato konstrukce mezi oběma subjekty vztahu (insolvenčním správcem a insolvenčním soudcem) se v důsledku nové právní úpravy provedené změnila. Obecný soud při svém rozhodování, jak na to poukazuje stěžovatelka, se sice skutečně zabýval pouze jednou z okolností, z nichž dříve vycházel Ústavní soud, nicméně takto jím byla zhodnocena právě okolnost podle názoru Ústavního soudu pro konstrukci vztahu mezi oběma jmenovanými subjekty nejvýznamnější a pro hodnocení jeho povahy určující, totiž způsob jmenování insolvenčního správce. Ten je nyní na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy konkursní správce byl jmenován právě soudcem projednávajícím i incidenční spor, podle současně platné právní úpravy ( ) jmenován předsedou soudu, přičemž jistou pravomoc rozhodovat o osobě správce mají i věřitelé ( ). Posuzovaný vztah je tak postaven na jiném základě, který možnost vzniku pochybnosti o nepodjatosti soudce minimalizuje. Vzhledem k nové právní úpravě je tak tuto věc třeba odlišit od věcí, které byly předmětem posuzování v dřívější judikatuře Ústavního soudu a obecnému soudu v jeho závěrech přisvědčit.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

7. Stěžovatelka spojila s ústavní stížností návrh na zrušení . Návrh na zrušení právního předpisu má akcesorickou povahu, a proto sídlí osud ústavní stížnosti. Je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný i zmíněný akcesorický návrh. Z uvedeného důvodu byl tento návrh odmítnut podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu