Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
77149.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 2218/12
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti B + B CZ, s.r.o., IČ 252 55 223, se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1224/42, právně zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Wellnerova 1322/3c, směřující proti rozhodnutím Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí č.j. 73888/10/273910604349, 73933/10/273910604349, 73943/10/273910604349, 73951/10/273910604349, 733954/10/273910604349, 73971/10/273910604349, 74019/10/273910604349 a 74027/10/273910604349, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 15. března 2011, č.j. 1738/11-1300-607589, a rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. září 2011, č.j. 31 Af 58/2011 -39, a Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2012, č.j. 1 Afs 22/2012 -53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), v čl. 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i její právo na svobodný výkon podnikatelské činnosti dle čl. 26 odstavce 1 Listin y a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listin y, jakož i v čl. 6 Úmluvy.
Rozhodnutími Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty a penále za 1. čtvrtletí roku 2008 v celkové výši 41.666,- Kč (č.j. 73888/10/273910604349); za 2. čtvrtletí roku 2008 v celkové výši 66.988,- Kč, (č.j.73933/10/273910604349); za 3. čtvrtletí roku 2008 v celkové výši 99.421,- Kč (č.j. 73951/10/273910604349); za 4. čtvrtletí roku 2008 v celkové výši 122.133,- Kč (č.j.733954/10/273910604349); za 1. čtvrtletí roku 2009 v celkové výši 101.504,- Kč (č.j.73943/10/273910604349); za 2. čtvrtletí roku 2009 v celkové výši 80.238,- Kč (č.j. 73971/10/273910604349); za 3. čtvrtletí roku 2009 v celkové výši 45.259,- Kč (č.j. 74019/10/273910604349); za 4. čtvrtletí roku 2009 v celkové výši 82.005,- Kč, (č.j.74027/10/273910604349). Citovaným rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové bylo odvolání proti uvedeným rozhodnutím finančního úřadu zamítnuto a rozhodnutí byla potvrzena. Správní žalobu stěžovatelky popsaným rozsudkem zamítl Krajský soud v Hradci Králové, následnou kasační stížnost zamítl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla především nezákonné uložení daňové povinnosti nad rámec zákona i příslušného článku Listin y. Soud nesprávně vyložil smlouvy o nájmu a podnájmu nebytových prostor tak, že přenechání části nebytových prostor pro účely provozování výherních hracích automatů nelze považovat za nájem nebytových prostor, a tudíž nelze aplikovat § 56 odstavce 3 a 4 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH "). Soudy měly nesprávně zhodnotit smlouvy, které stěžovatelka uzavřela s provozovateli výherních hracích přístrojů jako akty zastírající jiné smluvní vztahy. Bylo potom na orgánech veřejné moci, aby existenci zastřeného právního úkonu prokázaly. V opačném případě však neunesly svoje důkazní břemeno. Soudy tak pouze formálně provedly důkaz smlouvami o provozování výherních hracích přístrojů, aniž by prováděly jakékoliv důkazy vedoucí ke skutečnému smyslu smluv. Neopodstatněně tím deklarovaly, že hlavním smyslem smluv bylo upravit provozování výherních hracích přístrojů stěžovatelkou. K tomu stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 157/03
, a navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Af 58/2011 , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických i právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Jak se podává z předložených podkladů, stěžovatelka pronajala majitelům (provozovatelům) výherních hracích přístrojů prostory ve svých provozovnách s tím, že součástí smlouvy bylo i zajištění služeb, spojených s provozováním těchto přístrojů prostřednictvím zaměstnanců stěžovatelky. Finanční úřad v Ústí nad Orlicí posoudil uvedené smlouvy jako právní úkony zastírající poskytování služby, které však nespadají pod výjimky uvedené § 56 odstavcích 3 a 4 zákona o DPH . Z toho důvodu správce daně stěžovatelce doměřil daň z přidané hodnoty, a spojené penále. Poté, co stěžovatelka neuspěla s odvoláním u Finančního ředitelství v Hradci Králové, předložila správní žalobu Krajskému soudu v Hradci Králové a následně kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu. Jak je z podání k soudům patrné, argumentace stěžovatelky se v případě ústavní stížnosti, kasační stížnosti i správní žaloby shoduje. Stěžovatelka opakovaně předkládá svůj nesouhlas se způsobem, jak věc posoudily orgány veřejné moci, čímž jí vznikla dodatečná daňová povinnost ve výši 659.214,- Kč.
Stěžovatelka zcela srozumitelně nebyla se závěry správce daně spokojena, nicméně argumentace, kterou v řízeních před soudy předložila, nebyla způsobilá zvrátit rozhodnutí finančního úřadu. Jak finanční orgány, tak i správní soudy se důkladně zabývaly námitkami, které stěžovatelka uplatnila, a jasně a srozumitelně uvedly, proč její názor není možno považovat za správný. Zřetelně vysvětlily, proč na její případ není možno aplikovat ustanovení § 56 zákona o DPH , a tedy, že daň byla doměřena zcela v souladu s čl. 11 odstavcem 5 Listin y. Stěžovatelka přesto opakovaně uplatňovala svoji argumentaci, které však ani Ústavní soud nemůže přisvědčit. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy, svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily, a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu