Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4006/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO, spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. o nákladech řízení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2012, č. j. -37, spojenou s návrhem na zrušení ., 2., 3. a 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých práv zaručovaných články 36 odst. 1 a násl. d, jakož i o porušení článku 90 y, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši. Svou ústavní stížnost rovněž spojil s návrhem na zrušení shora specifikovaných právních předpisů (jejich jednotlivých ustanovení).

Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012,

sp. zn.

, stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení odměnu za zastupování advokátem ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané jistiny a náhradu hotových výdajů a náhradu za zaplacený soudní poplatek, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.

V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil, neboť i podle jeho mínění je aplikace shora cit. nálezu v právě projednávané věci zcela přiléhavá. Ostatně obsahovou správnost závěrů, z nichž právě citovaný nález vychází, potvrdil nedávno Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012,

sp. zn.

; šlo o nález vzešlý z řízení o jedné z mnoha typově shodných stížností stěžovatele; právě citovaným nálezem přitom nebylo vyhověno žádné části jeho tehdejšího stížnostního žádání.

Proto byla ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Návrhy ve smyslu sdílejí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu náhled Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem pro možnost obrátit se na právě jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu