Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4057/12

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti E. I. K., zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. září 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického, zaručovaných a d, v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu v jeho výroku o nákladech řízení a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo jím v řízení, v němž stěžovatelka měla postavení povinné, rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zastavena na majetek stěžovatelky nařízená exekuce, oprávněné stanovena povinnost zaplatit stěžovatelce náklady exekuce ve výši 5 520,- Kč a povinnost zaplatit soudnímu exekutoru náklady exekuce, k odvolání oprávněné změněno tak, že stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit oprávněné náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 16 644,- Kč. Jak v odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, učinil tak za použití ustanovení § 87 odst. 3 exekučního řádu, neboť důvod pro postup podle § 89 citovaného zákona neshledal. To proto, že oprávněné podle jeho názoru nelze přičítat zavinění na zastavení exekuce, když u ní nebylo zjištěno, že by nedbala náležité opatrnosti a uvážlivosti při podání návrhu na exekuci. Ve výroku o nákladech exekutora bylo rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že soudní exekutor nemá právo na jejich náhradu s odůvodněním, že exekutor náklady nepožadoval. Konečně byla napadeným usnesením dále stěžovatelce stanovena povinnost nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 10 336,80 Kč, kterýžto výrok odůvodnil odvolací soud ustanovením , 2 a exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka po popisu vývoje dané věci dává najevo nesouhlas s postupem odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení. Odvolací soud měl důsledně postupovat podle ustanovení § 89 exekučního řádu a zabývat se otázkou zavinění na zastavení exekuce také na její straně, což podle jejího názoru neučinil. Z těchto v ústavní stížnosti dále podrobně rozvedených důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci

sp. zn.

: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky zjištěn nebyl a Ústavní soud proto její stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 21. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu