Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4383/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti W. A. S., zastoupeného Mgr. Peterem Teniakem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. listopadu 2012, spojené s návrhem na přednostní projednání a návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 15. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tím byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -226 ze dne 11. října 2012, kterým byl stěžovatel předán k trestnímu stíhání do Velké Británie na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Krajským soudem ve Westminsteru ze dne 27. června 2012, k výkonu zbytku trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců z celkové výměry 5 let, který mu byl uložen rozsudkem Korunního soudu v Lewes č. j. T1994052 ze dne 1. února 1995, a současně byla předběžná vazba přeměněna na vazbu předávací. Je přesvědčen, že postupem obecného soudu, resp. pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, byla porušena jeho základní práva podle ustanovení y a ustanovení d.

2. Stěžovatel shledává porušení svých u zaručených práv, že stížnostní soud v podstatě vůbec nepřezkoumal procesní postup soudu prvního stupně. Ten postupoval v rozporu s ustanoveními § 409 odst. 2 a § 411 odst. 1 trestního řádu, jak stěžovatel průběhu řízení před obecnými soudy namítal. Poukazoval na prokazatelné formální a věcné nedostatky originálu a úředního překladu evropského zatýkacího rozkazu. Na straně v části (c) odst. 1 "Údaje o délce trestu" chybí v úředním překladu celá pasáž (třetí odstavec ze shora), která je naopak obsažena v originále. Na totožném místě, je věcně nesprávný údaj o celkové délce uloženého trestu, když součet trestů, tj. sodomie 3 roky vězení, pořizování obscénních fotografií 1 rok, vězení a převzetí dítěte bez zákonného povolení (únos dítěte) 2 roky vězení následně, dává dohromady 6 let vězení (nikoli 5 let vězní). Věcně nesprávný je i údaj na straně 4 obou dokumentů v části (e), že měl být stěžovatel roce 1997 propuštěn na podmínku. Originální termín "licence" ovšem nelze přeložit jako podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu , protože tento institut se překládá jako "probation". V důsledku těchto vad a věcných nesprávností evropského zatýkacího rozkazu nemohly mít orgány veřejné žaloby ani obecné soudy jistotu, že další údaje uvedené v překladu jsou přeloženy správně, resp. že jde o překlad bez vynechání dalších pasáží původního textu. Nemohly mít tedy jistotu o skutečném obsahu evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce tedy nemohl dostát procesní povinnosti řádně provést předběžné šetření a seznámit stěžovatele s obsahem evropského zatýkacího rozkazu. Tím mimo jiné došlo i k porušení jeho práva na přetlumočení obsahu dokumentu.

3. S ohledem na obsah ústavní stížnosti a možnosti realizace předání do Velké Británie stěžovatel navrhuje, aby bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto přednostně, z důvodu naléhavosti věci.

4. Stěžovatel dále s ohledem na již uvedené navrhl odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.

5. S ohledem na přední postavení osobní svobody (do níž bylo napadenými rozhodnutími aktuálně zasaženo) v katalogu základních práv a svobod, projednal Ústavní soud ústavní stížnost v souladu s vlastní ustálenou rozhodovací činností přednostně mimo pořadí (srov. nález

sp. zn.

ze dne 5. září 2012, bod 3).

6. Ústavní soud v minulosti vyložil, že je třeba institut odložení vykonatelnosti, s ohledem na speciální povahu institutu řízení o ústavní stížnosti, vykládat restriktivně

a aplikovat zpravidla toliko tehdy, měl-li by výkon napadeného rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti (

sp. zn.

, N 66/33 SbNU 155). V daném případě však sám stěžovatel shledává důvody pro odklad vykonatelnosti pouze v důvodech samotné ústavní stížnosti

a v důvodech pro projednání věci přednostně mimo pořadí. To samo o sobě ovšem příslušné relevance nedosahuje. Proto byl návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odmítnut.

7. Ústavní soud předesílá, že č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v ustanovení přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje

k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

8. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím soudu porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem. Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že námitky stěžovatele uplatněné ve stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně jsou prakticky totožné s těmi, jež stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti. Přitom obecný soud se jimi řádně a důkladně zabýval. S argumentací obecného soudu se ovšem stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nevypořádává, aby tak svým námitkám dodal ústavněprávní rozměr (srov.

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481).

10. Konkrétně obecný soud uvedl, že námitka nesprávného překladu by měla své odůvodnění, pokud by vyžadovaná osoba v důsledku toho nebyla náležitě seznámena s obsahem evropského zatýkacího rozkazu a nemohla tedy uplatnit své právo na obhajobu. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, protože již v předběžném řízení dostal stěžovatel do dispozice kopii evropského zatýkacího rozkazu ve svém mateřském jazyce a orgánům veřejné žaloby výslovně prohlásil, že se s ním dostatečně seznámil

a nepožaduje dalšího vysvětlení. Dále se obecný soud zabýval povahou institutu "licence" a tím, že se stěžovatel ve vztahu k němu nezachoval v souladu s anglickým právem. Konečně se obecný soud zabýval i námitkou, že se soud prvního stupně v důsledku věcných vad a vadného překladu řádně neseznámil s evropským zatýkacím rozkazem a nemohl tedy správně posoudit otázku promlčení trestní odpovědnosti. V té souvislosti obecný soud dospěl k závěru, že jde v daném případě o předání k výkonu trestu a k promlčení výkonu trestu podle českého práva dojít nemohlo. Z toho vyplývá, že se obecný soud řádně a přesvědčivě vypořádal s podstatou námitek stěžovatele

a napadené rozhodnutí proto lze považovat za ústavně souladné. Neexistuje tedy relevantní zásah do základních práv a svobod stěžovatele, který by si vynucoval kasační rozhodnutí Ústavního soudu.

11. Protože Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu