Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3732/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou advokátem, se sídlem Staré nám. 15, Česká Třebová, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v a d zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno, že uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl změněn meritorní výrok rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. , tak, že žalovaný (stěžovatel) je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 1. 8. 8. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dalšími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Po skutkové stránce se jednalo o otázku přisouzení částky 50 000 Kč, dluhu stěžovatele, který byl dokládán ze strany žalobkyně dlužním úpisem, který neobsahoval jméno věřitele a o němž stěžovatel prohlašoval, že byl vystaven jeho vlastní matce a žalobkyně se jej toliko bezprávně zmocnila.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Krajský soud v Hradci Králové nerespektoval zejména zásadu volného hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti ( ) a výsledek řízení je tak v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Stěžovatel tvrdí, že žalobkyně svůj nárok nijak neprokázala a její tvrzení měla být vyvrácena "veškerými provedenými důkazy."

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá polemiku hodnocením důkazů, jak je provedl Krajský soud v Hradci Králové. Ten postupoval v souladu s , dle něhož odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení nebo zrušení a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Napadený rozsudek se hodnocením provedených důkazů (včetně věrohodnosti svědků a hodnocení verzí předkládaných žalovaným) zabývá na několika stranách a Ústavní soud nezjistil v úvahách soudu extrémní rozpory, které jako jediné by byly způsobilé založit kasační zásah Ústavního soudu.

Ačkoli článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zakotvující právo na spravedlivý proces) zaručuje právo na spravedlivé řízení, nestanoví žádná pravidla týkající se přípustnosti důkazů a jejich hodnocení, když toto je právě úlohou vnitrostátního práva a soudů (srov. rozsudky Pesti a Frodl proti Rakousku, 2000, García Ruiz proti Španělsku, 1999). Rovněž z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v , tak i právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, upravené v (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 80/1995, str. 259). Ústavnímu soudu pak nepřísluší přezkoumávat a "znovu hodnotit" důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecný soud z dokazování vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do u a Úmluvou chráněných základních práv.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu