Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3504/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou se sídlem Klidná 69, Rudolfov, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. -109 ze dne 7. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 9. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle a věta druhá d (dále jen " "), ve spojení s věta první y. Stěžovatel namítá, že byť byl v rozsudku poučen o nepřípustnosti odvolání, předmětná faktura zněla ve skutečnosti na částku 11 832 Kč včetně DPH a po slevě provedené žalobcem je pouze o 161 Kč vzdálena hranici bagatelního sporu; příslušenství více než trojnásobně převyšuje jistinu. Má proto za to, že nepřípustnost odvolání se za těchto okolností příčí právu na spravedlivý proces. Poukazuje též na to, že v řízení navrhl výslech znalce, soud však tento návrh pominul. Pokud soud uvedl jako podstatnou skutečnost, že stěžovatel nepředložil žádný písemný doklad o reklamaci první opravy, stěžovatel připomíná, že vadu reklamoval telefonicky, což bylo prokázáno. Důvod rozhodnutí nemá dle stěžovatele oporu v platném právu, konkrétně v a násl. .

Z obsahu napadeného rozsudku bylo zjištěno, že žalobce M. K., s.r.o., se žalobou domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 9 939 Kč s příslušnými úroky z prodlení. Žalovaná částka představovala fakturou vyúčtovanou cenu za poskytnuté plnění - výměnu spínací skříňky na motorovém vozidle stěžovatele. Okresní soud uvedeným rozsudkem žalobě v plném rozsahu vyhověl a současně stěžovateli uložil povinnost k náhradě nákladů řízení a nákladů za zpracovaný znalecký posudek.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Specifický přístup přitom Ústavní soud zaujímá ve vztahu k tzv. bagatelním věcem, neboť dává jasně najevo, že v těchto případech je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení soudů přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. Je tomu tak proto, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jak Ústavní soud uvedl např. v usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

(dostupném na http://nalus.usoud.cz), takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí, u nichž je vyloučen řádný opravný prostředek, byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Lze odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny.

K námitce stěžovatele, že v jeho případě žalovaná částka vzhledem k přiznanému příslušenství podstatně přesahuje hranici bagatelního sporu, je nutno uvést, že rozhodným pro posouzení přípustnosti odvolání je předmět řízení v době rozhodování, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky a nákladům řízení. Okresní soud tedy vzhledem k přiznanému (i žalovanému) peněžnímu plnění nepochybil, pokud stěžovatele v souladu s ustanovením poučil o nepřípustnosti odvolání.

V řízení před Ústavním soudem není hranice bagatelnosti věci určena žádnou pevnou peněžní částkou, která je předmětem sporu - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V projednávané věci však pochybení signalizující extrémní vybočení obecného soudu ze standardů pro postup při zjišťování skutkového stavu či jeho právního hodnocení Ústavní soud neshledal. Stěžovatel sice namítá, že k jeho návrhu měl být proveden výslech znalce, s jehož závěry polemizuje, obdobně jako s dalšími provedenými důkazy, tato skutková polemika však není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat obecným soudem provedené dokazování, pokud v postupu soudu nezjistí zjevnou libovůli. Nic takového však v projednávané věci nezaznamenal.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu