Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 798/12

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky O.PO.RA, odborová organizace, se sídlem Bouzov 8, zastoupené Mgr. Milošem Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze, na Poříčí 1071/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, čj. -85, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, čj. -133, ze účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup usnesením ze dne 7. 6. 2010, čj. -79, vyslovil, že v řízení bude na straně žalobce nadále pokračováno s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 8. 2010, čj. -85, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že v řízení nadále nebude pokračováno na straně žalobkyně s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že předmětem řízení je nárok ryze osobní povahy, spjatý s osobou poškozené a zanikající s jejím zánikem. Po zániku původní žalobkyně nelze v řízení dále pokračovat, a proto nebyly ani splněny podmínky pro rozhodnutí o procesním nástupnictví.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2012, čj. -133, odmítl. Nejvyšší soud považoval dovolání stěžovatelky za zjevně bezpředmětné, neboť ještě před jeho podáním byla věc pravomocně skončena (soud I. stupně totiž usnesením ze dne 17. 8. 2010 zastavil řízení; toto rozhodnutí nabylo právní moci 4. 9. 2010). Z tohoto důvodu dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti rozhodnutí odvolacího soudu a proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Namítá, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud nerespektoval změny judikatury, včetně jeho vlastní; rozhodnutí o procesním nástupnictví bylo svévolné, neboť k podání odvolání chyběla aktivní legitimace.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Stěžovatelčina ústavní stížnost míří proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2010, jímž tento soud jakožto soud odvolací změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že v řízení bude na straně žalobce nadále pokračováno s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti tomuto usnesení. Shodně s Nejvyšším soudem považuje Ústavní soud za stěžejní, že řízení v této věci bylo již skončeno, a sice usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 8. 2010; toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 9. 2010. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka nebrojila ani v civilním řízení, ani jej nenapadá ústavní stížností. Za této situace ústavní stížnost postrádá jakýkoliv praktický význam, neboť ani případný úspěch v řízení o ústavní stížnosti by nic nezměnil na tom, že řízení již bylo skončeno. V ostatním Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. listopadu 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu