Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1979/12

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SHS-2- H. a synové s.r.o., právně zastoupené JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem Švehlova 46, Dvůr Králové, proti 1) usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 12. 2009 č. j. - 110, 2) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2010 č. j. - 119, 3) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011 č. j. -223 a 4) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2010 č. j. -174, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena ustanovení a d.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti a formálních náležitostí, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.

Ve vztahu k shora uvedeným rozhodnutím č. 1) - 3) poukazuje Ústavní soud na to, že jeho rozhodovací činnost je vykonávána v souladu s principem subsidiarity. Podle tohoto principu jsou primárně ochranou základních práv a svobod povinovány všechny orgány veřejné moci v rámci výkonu svých pravomocí a Ústavní soud garantuje tuto ochranu teprve tehdy, pokud tyto orgány (zejména soudy) této své povinnosti nedokázaly dostát a neexistuje již žádný jiný prostředek, jak účinné nápravy dosáhnout. Proto jsou zásadně z přezkumu v řízení o ústavní stížnosti vyloučena v případě soudního řízení, kterýžto případ stěžovatelka předkládá, ta rozhodnutí, jimiž se pouze zajišťuje postup nutný k meritornímu rozhodnutí, pokud nejsou způsobilá založit porušení základních práv účastníka řízení sama o sobě, ale až zprostředkovaně meritorním rozhodnutím, které díky nim vzniklo. Toto vyloučení z dosahu Ústavního soudu je odůvodněno shora uvedenou zásadou subsidiarity, neboť soudy mohou takový zásah vyvrátit buď ještě v rámci prvostupňového rozhodování ve věci samé, nebo zejména v rámci opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí v tomto řízení dosaženému.

Stěžovatelkou napadeným rozhodnutím č. 1) bylo odmítnuto odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalci. Proti tomuto odmítavému usnesení podala stěžovatelka odvolání, nicméně tomuto nebylo rozhodnutím č. 2) vyhověno. Proto proti rozhodnutí č. 1) podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 5. 2011 č. j. - 207 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, jemuž nebylo vyhověno rozhodnutím č. 3). Celá tato linie procesních rozhodnutí se tak týkala stěžovatelčina brojení proti výši odměny znalce.

K otázce znaleckých posudků a odměny znalce v těchto souvislostech poukazuje Ústavní soud. např. na své usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že: "Usnesení, kterými soud podle ust. (dále jen ""), ustanovil znalce, a podle ust. , rozhodl o znalečném, jsou rozhodnutími nemeritorní povahy. Samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen. Mohlo by se tak stát až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele."

Ústavní soud má za to, že tento závěr plně přiléhá na případ stěžovatelky, a musí tedy konstatovat nepřípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutím č. 1- 3).

K posouzení tak zbývá již jen rozhodnutí č. 4). Tím Krajský soud v Hradci Králové jakožto soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 3. 2010, č. j. -134, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé v převažující míře v neprospěch stěžovatelky.

Ústavní soud studiem spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí č. 4) nabylo právní moci dne 5. 8. 2010, a to tím, že nabylo subjektivní právní moci vůči stěžovatelce. Ústavní stížnost byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě dne 25. 5. 2012. Vzhledem k prodlevě téměř dvou let, která dělí doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku stěžovatelce a její podání ústavní stížnosti, nelze mít za to, že je splněna šedesátidenní prekluzivní lhůta k podání ústavní stížnosti tak, jak ji vyžaduje a napadené rozhodnutí tak nelze podrobit materiálnímu přezkumu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v té části, která byla namířena proti rozhodnutím č. 1) - 3), odmítnout dle pro nepřípustnost, ve zbývající části, usilující o zrušení rozhodnutí č. 4), odmítnout dle pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. listopadu 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj