Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4201/12

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku o nákladech řízení rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. -43 ze dne 23. 8. 2012 a o návrhu na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, a . až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem č. j. -43 ze dne 23. 8. 2012 vyhověl žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., proti V. Š. o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu a zavázal žalovaného uhradit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2.230,- Kč. Pokud šlo o náklady právního zastoupení, aplikoval ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, dle nějž určil výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny; kromě toho stěžovatelce přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 600,- Kč a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 300,- Kč, což v souhrnu včetně DPH činilo již zmíněných 2.229,60 Kč. zdůraznil, že se jednalo o řízení, v němž nebylo s ohledem na výši požadovaného plnění přípustné odvolání a že šlo o tzv. formulářovou žalobu. Formulářové žaloby představují spíše administrativní úkon než úkon právní služby; za těchto okolností se výše stěžovatelkou vyčíslené odměny advokáta jevila jako nepřiměřená.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postup okresního soudu vedoucí k negaci jejího práva na náhradu nákladů právního zastoupení dle a , byl svévolný a zjevně nespravedlivý a překračoval meze předvídatelného rozhodování; stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, proto legitimně očekávala, že jí bude přiznána plná náhrada nákladů řízení v souladu s právními předpisy. v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nerozvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které jej vedly k uplatnění moderačního práva dle ; tímto důvodem nemůže být pouze výše pohledávky bez vazby na konkrétní okolnosti sporu. Právní názor vyjádřený v nálezu

sp. zn.

nešetří podstatu a smysl legitimního očekávání, neboť nijak nezohledňuje, že stěžovatelka nemohla v době postoupení pohledávek předvídat změnu rozhodovací praxe, v jejímž důsledku došlo k modifikaci, resp. popření zákonného nároku na náhradu nákladů řízení. Podnikatelský záměr stěžovatelky byl naopak založen na tom, že ztráta z nevymahatelných pohledávek bude dostatečně kryta přiznanými náklady řízení v ostatních věcech. Kromě toho nebylo dle stěžovatelky možno v jejím případě hovořit o formulářové žalobě a neúčelně vynaložených nákladech, a to zejména s ohledem na značné nároky kladené na úplnost a přesnost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Kdyby platila argumentace obsažená v napadeném rozsudku, nemohla by být náhrada nákladů právního zastoupení přiznávána ani u návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu či u tzv. palmární žaloby. Z toho je zřejmé, že akceptace právního názoru okresního soudu by vedla k absurdním důsledkům. Právo na právní zastoupení je základním procesním oprávněním účastníka řízení, které je zakotveno jak v d (dále jen " "), tak v písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), který judikatura Evropského soudu pro lidská práva vztahuje i na občanskoprávní spory. Úspěšný účastník řízení by tedy měl mít právo na náhradu nákladů, které na právní zastoupení vynaložil, a to již od počátku řízení, bez ohledu na jeho složitost, neboť v době zahájení řízení pochopitelně nelze jeho konkrétní průběh předvídat. Stěžovatelka podotkla, že vymáhají-li pohledávky přímo dopravní podniky, je jim právo na náhradu nákladů právního zastoupení běžně v plné výši přiznáváno, a to aniž by obecné soudy zkoumaly, zda v mezidobí nedošlo k postoupení těchto pohledávek. Stěžovatelka dále vyjádřila přesvědčení, že jí nelze upírat právo usilovat o návratnost investice, kterou zakoupením předmětných pohledávek učinila, a že by soudy neměly podporovat stav, kdy je u bagatelních záležitostí trpěno porušování práva bez citelnějších následků pro osoby, které se takového protiprávního jednání dopouštějí. v nyní projednávané věci dle názoru stěžovatelky nepřípustně zohlednil, že na jedné straně stojí právnická osoba jakožto ekonomicky silnější subjekt, a na straně druhé osoba fyzická. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

, stanovisko Nejvyššího soudu a na , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. K nálezu

sp. zn.

stěžovatelka uvedla, že v nyní projednávané věci neshledává žádný důvod pro vyloučení aplikace , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Citovaný předpis není protiústavní, neboť by jej jinak jistě někdo u Ústavního soudu úspěšně napadl; rovněž postup zákonodárce při novelizaci svědčí o tom, že tento nemínil dosavadní rozhodování soudů dle nijak zpochybnit. Stěžovatelka taktéž považovala za potřebné poukázat na nedostatečnou právní úpravu v oblasti opravných prostředků, jíž se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn.

, přičemž skutečnost, že proti výroku o nákladech řízení v tzv. bagatelních věcech není možné podat odvolání, označila za porušení principů spravedlivého procesu. Stěžovatelka tedy měla za to, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu y a y, právo na právní pomoc ve smyslu y a nebyla zajištěna ochrana legitimního očekávání ve smyslu Dodatkového protokolu k Úmluvě, proto navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem rozsudek okresního soudu č. j. -43 ze dne 23. 8. 2012 ve výroku o nákladech řízení zrušil.

Kromě toho stěžovatelka spojila se svou ústavní stížností i návrh na zrušení právního předpisu dle , přičemž ke zrušení Ústavnímu soudu navrhla a ., 2., 3. a 4. pro jejich rozpor s y a y. Protiústavnost ustanovení spatřovala stěžovatelka v rozporu citovaných ustanovení s právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

a z toho plynoucí nejistoty, jak budou obecné soudy o nákladech řízení rozhodovat. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že roztříštěnost soudní praxe v této otázce musí být Ústavnímu soudu z jeho vlastní činnosti známa. Ustanovení by dle stěžovatelky mělo být zrušeno, aby mohlo dojít v rámci soustavy obecných soudů i v případě "bagatelních" věcí, alespoň k přezkumu nákladového výroku.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce téměř totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k přiznání nákladů řízení toliko ve výši 2.230,- Kč je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci. S návrhem na zrušení a . až 4. se Ústavní soud vypořádal v usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 10. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) tak, že primárně jde o návrh podaný neoprávněnou osobou, a i kdyby byl věcně projednán, jednalo by se o návrh zjevně neopodstatněný. Ani na těchto závěrech neměl Ústavní soud důvod nic měnit, proto v podrobnostech odkazuje na obě citovaná usnesení.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle . Akcesorický návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl dle a .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu