Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 817/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, AK se sídlem v Ostravě, Husova 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2007 č. j. -345, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem ze dne 29. 12. 2011 podaným k poštovní přepravě dne 5. 3. 2012 se UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě-Porubě (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud o její stížnosti rozhodl tak, že "[p]ostupem Krajského soudu v Ostravě ve věcech vedených pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na zákonného soudce, zaručené článkem 36d, a to tím, že ve věci sp. zn. a sp. zn. vykonávala funkci soudkyně JUDr. Dalila Pelechová, která nenaplňovala předpoklady pro funkci soudce." Aniž by k tomu byla stěžovatelka Ústavním soudem vyzývána, odstranila vady své ústavní stížnosti podáním sepsaným dne 29. 10. 2012 (k poštovní přepravě předaným 31. 10. 2012). Uvedené podání bylo sepsáno advokátkou, kterou si "pro podání ústavní stížnosti a pro zastupování před Ústavním soudem" zvolila stěžovatelka dle údaje na přiložené plné moci dne 24. 5. 2010. V takto formálně již bezvadném návrhu vyjádřila stěžovatelka své stížnostní žádání takto: "Postupem Krajského soudu v soudu v Ostravě a předsedy Krajského soudu v Ostravě ve věcech vedených pod sp. zn. , sp. zn. bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na zákonného soudce, zaručené článkem 36 a článkem 38d, a to tím, že ve věci sp. zn. a sp. zn. rozhodoval nesprávně obsazený senát. Usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , sp. zn. se proto ruší."

Z obsahu ústavní stížnosti tedy plyne, že stěžovatelka pro důvody v ústavní stížnosti prezentované navrhovala zrušit v záhlaví uvedené usnesení, jímž k odvolání žalobce TRAIVA, s. r. o., se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud") ze dne 20. 9. 2006 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 15. 1. 2007 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok I.) a odvolání žalobce do odstavce I. výroku doplňujícího usnesení odmítl (výrok II.).

II.

Ústavní stížnost je nepřípustná (a současně i podaná opožděně) z následujících důvodů.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení (srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

, N 78/4 SbNU 243). Nelze rovněž pominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), proto vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); v opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 5. 2007 nelze označit za rozhodnutí konečné, jímž by bylo definitivně rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatelky; zrušující rozhodnutí odvolacího soudu vrátilo věc nalézacímu soudu do kontradiktorního soudního rozhodovacího procesu, ve kterém mohla (a dosud může) stěžovatelka uplatňovat všechna svá procesní práva. Již proto nebylo možné považovat toto rozhodnutí za způsobilé ve smyslu písm. d)y zasáhnout do stěžovatelčiných základních práv a svobod. Řízení o žalobě proti stěžovatelce podané nebylo totiž dosud - jak zjistil Ústavní soud z vyžádaného spisu nalézacího soudu - pravomocně ukončeno.

K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím (v těchto případech Nejvyššího soudu či Nejvyššího správního soudu) vyjádřil se Ústavní soud v desítkách rozhodnutí, z nichž pro ilustraci možno odkázat např. na nález

(N 34/32 SbNU, 321) případně na usnesení (U 1/60 SbNU, 759). Tuto rezolutní judikaturu Ústavní soud nepatrně korigoval v nálezech (odst. 26. až 30., srov. však též odlišná stanoviska soudců Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma a Miloslava Výborného) a nejnověji též v nálezu

(odst. 32. až 44., též i právní věta) - oba tyto nálezy jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz.

Výjimečné předpoklady přípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí citovanými nálezy postulované nejsou však v projednávané věci naplněny, a to nejen proto, že naříkané kasační rozhodnutí není rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale i (především) z toho důvodu, že řízení ve věci stěžovatelky před obecnými soudy dosud - jak bylo již shora připomenuto - neskončilo (k tomu srov. výslovně odst. 30. nálezu

: "... kasační rozhodnutí se mohou výjimečně stát předmětem přezkumu, samozřejmě za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně ..."; stejně odst. 39. nálezu

: "... se ... kasační rozhodnutí může stát předmětem přezkumu až poté, co stěžovatel vyčerpal prostředky, které měl k dispozici v návaznosti na kasační rozhodnutí.").

Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že další podmínkou věcného projednání ústavní stížnosti je její podání ve lhůtě dle ustanovení , jehož relevantní část zní: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje; ... ." V projednávaném případě je z vyžádaného spisu evidentní, že návrh byl podán opožděně (naříkané usnesení bylo dle doručenky na č. l. 349 doručeno právní zástupkyni stěžovatelky 19. 6. 2007).

Po zjištění, že ústavní stížnost byla nepřípustná a navíc i podaná po lhůtě k jejímu podání zákonem stanovené, byl Ústavnímu soudu uzavřen prostor k jakékoliv verifikaci tvrzení stěžovatelky vztahujícího se k osobě soudkyně JUDr. Dalily Pelechové, jakož i k přezkumu postupů předsedy odvolacího soudu, jimiž bylo reagováno na výtky vůči uvedené soudkyni stěžovatelkou přednesené. K tomu je však třeba dodat dvojí. Především - považovala-li by snad stěžovatelka postup předsedy Krajského soudu v Ostravě za "jiný zásah" orgánu veřejné moci do jí zaručených základních práv a svobod [srov. ustanovení ] - šlo by rovněž o ústavní stížnost opožděnou a tudíž meritorně neprojednatelnou. Konečně pak, bez ohledu na již uvedené, poznamenává jako obiter dictum Ústavní soud, že v případě pravdivosti stěžovatelčiných výhrad vůči jmenované soudkyni nebylo by správné tyto výhrady (přes nemožnost řešit je v nynějším řízení) bagatelizovat; je zřetelné, že by pak znechucení stěžovatelky bylo přinejmenším pochopitelné.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení a e) odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2012

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj