Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4112/12

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. -36, spojené s návrhem na zrušení ustanovení bodu 1., 2., 3. a 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a dále na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. října 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení části výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. -36, kterým soud rozhodl o nákladech řízení, a to pro porušení y a a d.

Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. -36 byla žalovanému J. K. uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 1 008,- Kč s příslušenstvím a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 230,- Kč. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil odkazem na účelnost vynaložení těchto nákladů ve smyslu ustanovení a dále odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaných v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn.

Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. října 2012

sp. zn.

a ze dne 4. října 2012

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz/), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. října 2012

sp. zn.

). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu