Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3862/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. Ivou Misíkovou, advokátkou, se sídlem Smetanova 834, 293 01 Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. , a proti výroku III rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svých základních práv zakotvených v , , a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů ve výrocích o nákladech řízení.

Z ústavní stížnosti a jejích přílohy bylo zjištěno, že uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla v meritorních výrocích I a II zamítnuta žaloba stěžovatele na peněžité plnění vůči dvěma žalovaným. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbývající části právo na náhradu nákladů nebylo 1. žalované přiznáno, a to s odůvodněním, že zcela úspěšné 1. žalované sice přísluší plné právo na náhradu nákladů řízení ( ), avšak s přihlédnutím k okolnostem na straně žalobce (stěžovatele), který je v invalidním důchodu a má dvě vyživovací povinnosti, byla povinnost moderována dle

K odvolání 1. žalované výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce (stěžovatel) je povinen zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 302 Kč do 6 měsíců od právní moci usnesení. Dále rozhodl, že žalobce (stěžovatel) je povinen na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatit částku 960 Kč do 1 měsíce o právní moci usnesení. Odvolací soud uvedl, že neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, přičemž mimořádné okolnosti na straně žalobce (stěžovatele) pro uvedený postup neshledal.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl jen tolik, že soudy porušily jeho základní práva tím, že nezohlednili jeho předchozí argumentaci, kdy tvrdil, že chováním 1. žalované mu vznikla škoda a že výše (nepřiznaného) nároku by měla být poměřována s náklady na zastoupení 1. žalované. Později stěžovatel doplnil ústavní stížnost o kopie rozhodnutí v jiné právní věci proti stejné žalované, kdy byl rovněž aplikován ve prospěch stěžovatele a senát 25 Co Krajského soudu v Praze se s tímto hodnocením ztotožnil.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

K výkladu a aplikaci procesních předpisů, včetně jsou oprávněny obecné soudy a z předložené věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by indikovaly exces z řádné soudní praxe. Krajský soud v Praze vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu (přesněji řečeno, soudu prvního stupně vytkl v tomto směru nedůslednost) a své rozhodnutí dostatečně a konkrétně odůvodnil. Vyšel z výkladu , který stěžovateli v konkrétní věci nesvědčí, v čemž však není možno spatřovat protiústavnost, ačkoliv v jiném řízení stěžovatele (jak dokládá), moderační právo v jeho prospěch aplikováno bylo. V podrobnostech postačí na usnesení Krajského soudu v Praze odkázat.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem soudů došlo k porušení (hmotněprávních či) procesněprávních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2012

Vojen Güttler, v.r

předseda senátu