Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3707/12

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 11. května 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. srpna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl zamítnut jeho návrh na obnovu trestního řízení vedeného proti němu a pravomocně skončeného.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, byl stěžovatel rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 5. 2. 2008 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 23. 9. 2008 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, jehož se dopustil jednáním v rozhodnutích popsaným (vylákání finančních prostředků od faktoringové společnosti - zčásti ve spolupachatelství), za což mu byl uložen, kromě peněžitého trestu a trestu zákazu popsané činnosti, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 let. Následně podal stěžovatel návrh na obnovu uvedeného trestního řízení, odůvodněný předložením důkazu - část účetnictví společnosti Speedy Arrow a. s. (jehož představenstva byl stěžovatel předsedou), z něhož podle stěžovatele plyne, že účetní uvedené společnosti jednala sama, bez jeho pokynů, spolupracovala s organizátorem, spoluobžalovaným V., což nasvědčuje tomu, že sám pracoval pro společnost v dobré víře na základě zaběhnutých zvyklostí. Prvým z označených rozhodnutí byl tento návrh stěžovatele na obnovu řízení s podrobným zdůvodněním zamítnut a stížnost proti tomuto usnesení pak byla rovněž s podrobným zdůvodněním odvolacím soudem v záhlaví označeným usnesením zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Proti těmto rozhodnutím o návrhu na obnovu řízení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě obdobně jako ve svém odvolání oponuje závěru soudu o tom, že nedoložil žádné skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o jeho vině nebo o přiznaném nároku na náhradu škody a to s odkazem na obsah návrhu na obnovu řízení a důrazem na to, že předložený důkaz - část účetnictví společnosti je z pohledu optiky obnovy řízení novým důkazem. Brojí proti tomu, že soudy neprovedly srovnání dosud provedených důkazů a dosavadní skutková zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností a nově navrhovaných důkazů, soud I. stupně se spokojil s odůvodněním, že stěžovatel argumentuje pouze domněnkami ohledně účetní společnosti, ačkoliv stěžovatel předložil konkrétní důkaz, z něhož plyne, že účetní konala "zřejmě nestandardní (nezákonné) činnosti" a tyto podle něj mají vliv na závěry o jeho vině, neboť z nových důkazů podle něj vyplývá, že se na vystavování faktur nepodílel, tyto vystavovala pouze účetní, aniž bylo prokázáno, že tak činila na jeho pokyn. Tato účetní mu předávala podklady, na základě kterých v dobré víře uzavíral jednotlivé smlouvy. Odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 97/2007, z něhož cituje a namítá, že soud nabízené důkazy neprostudoval ani jimi neprovedl řádně důkaz a nikterak nespecifikoval obsah tohoto účetnictví. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ve svých dřívějších rozhodnutích (

sp. zn.

,

,

) konstatoval, že v řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí o vině a trestu.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se relevantními podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení zabývaly, s námitkami stěžovatele se vypořádaly, v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 trestního řádu zdůvodnily, že stěžovatelem předložený důkaz by nevedl k jinému rozhodnutí soudu a nepovažovaly jej tak za důkaz ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, když mj. odkázaly na charakter trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel odsouzen a způsob jejího provádění z jeho strany, přičemž poukázaly nejen na uzavírání dílčích faktoringových smluv, ale také na výběr peněz z účtů společnosti, které dle vlastního vyjádření předával spoluobžalovanému V., jakož i na jím provedený vklad na účet poškozené společnosti za účelem vyvolání zdání, že k plnění na základě fiktivních faktur došlo, kteréžto skutečnosti spolu s ostatním důkazním materiálem fakticky podle soudu vylučují, že by dílčí část účetnictví společnosti mohla nějak podstatně ovlivnit závěr o vině stěžovatele, a to i v případě, že by se prokázalo, že předložené dokumenty jsou autentické. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mu nepřísluší nahrazovat závěry obecných soudů závěry svými a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy. Pokud uvedené principy platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Závěry obecných soudů v dané věci nepovažuje Ústavní soud za nepřijatelné a ústavně nekonformní a uzavírá tak, že porušení základních práv stěžovatele shora označených neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu