Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 467/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CONNEXION GROUPE, a. s., se sídlem Karlovy Vary, Dr. Davida Bechera 1177/26, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 14, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2010 č. j. -130 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 č. j. -158 spojené s návrhem na zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její věci, a to pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 d (dále jen " "). Současně se domáhá zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (dále jen " "), neboť je názoru, že je rozporné s článkem 11 odst. 1 y a článkem 79 odst. 3 y.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. se podává, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 8. 2010 č. j. -130 potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 11. 2009 č. j. -102 v části, v které byla stěžovatelce (žalované) uložena povinnost zaplatit Společenství vlastníků jednotek Nádražní 263/31 v Nové Roli (žalobci), jehož je stěžovatelka členem jakožto vlastník nebytových prostor v domě v jeho správě, částku 73 524,50 Kč z titulu dluhu na úhradě měsíčních příspěvků na správu domu a pozemku a záloh za poskytnuté služby, vypočtených na základě ustanovení

Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 10. 2011 č. j. -158 odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné z důvodu uvedeného v ustanovení ; z procesního hlediska jde o věc ve smyslu ustanovení , protože rozhodování o výši příspěvků členů společenství na správu domu a pozemku, jakož i o výši záloh na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb spadá do působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek (usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oproti tomu je stěžovatelka opačného názoru, jestliže předmětem sporu bylo zaplacení peněžité částky a rozhodování či jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek (dále jen "shromáždění") napadeno nebylo; má totiž za to, že pouze spory vzešlé z jednání (rozhodování) shromáždění představují "vnitřní" spory obdobné korporátní agendě, u nichž zákon analogicky připouští soudní přezkum. K návrhu na zrušení ustanovení stěžovatelka uvádí, že napadené ustanovení v rozporu se zmocněním založeným ustanovením ve spojení s ustanovením , energetický zákon, ukládá povinnosti subjektům, které nejsou konečnými spotřebiteli, což je právě její situace, jelikož předmětná nebytová jednotka má samostatný vnější vchod a není napojena na společný rozvod teplé vody v domě; je tak nucena hradit až polovinu nákladů na teplo, které ve skutečnosti neodebírá.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Právě řečené je významné potud, že tak je tomu i v nyní posuzované věci.

Je totiž zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost představuje jen pokračující polemiku s procesním závěrem Nejvyššího soudu, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatelka - nepřípadně - předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí jeho usnesení běžnému instančnímu přezkumu; aniž by se uchýlil k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou. Oproti stěžovatelce - nadto - kolizi napadeného rozhodnutí s odkazovaným usnesením vrchního soudu Ústavní soud neshledává.

Návrh na zrušení ustanovení je pak zjevně neopodstatněný, neboť svým rozsahem zmocnění založené ustanovením ve spojení s ustanovením energetického zákona (které za konečné spotřebitele považuje všechny uživatele bytů a nebytových prostorů bez ohledu na odpojení od vnitřního rozvodu vytápění a teplé užitkové vody) nepřekračuje. Rozúčtování základní složky na tepelnou energii a na poskytování teplé užitkové vody mezi všechny vlastníky bytů a nebytových prostorů dle ustanovení a má v obecné rovině své opodstatnění, jestliže i vlastníci bytů a nebytových prostor odpojených od vnitřního rozvodu využívají vytápěné společné domovní prostory a mají užitek z jejich sousedství.

Ke shodnému závěru - o zjevné neopodstatněnosti - bylo logicky namístě dospět i co do ústavní konformity rovněž napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, neboť jeho protiústavnost stěžovatelka odvíjela výlučně od aplikace ustanovení, jež však Ústavní soud ústavně nekonformním neshledal.

Ústavní soud proto ústavní stížnost i návrh na zrušení ustanovení v senátě (bez jednání) usnesením odmítl podle , b) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu