Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4190/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, právně zastoupeného advokátem JUDr. Oldřichem Řeháčkem Ph.D., CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2012 č. j. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení městského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Městský soud v Praze napadl ústavní stížností napadeným usnesením o odvolání stěžovatele proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Micky ze dne 25. 6. 2012 č. j. 168 EX 45/11-24 tak, že usnesení soudního exekutora ve výroku I. a II. změnil a určil, že exekuční výtěžek ve výši 5.468,- Kč se vydá insolvenčnímu správci ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že městský soud svým rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora ve prospěch stěžovatele, čímž potvrdil oprávněnost jeho nároku, ale současně mu odepřel jeho nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, bez jejichž vynaložení by se stěžovatel svých práv nedovolal. Odvolací soud tak nepřijatelně zasáhl do legitimního očekávání stěžovatele, neboť zcela ignoroval stěžovatelův návrh na přiznání náhrady řízení a ve výrokové části ani v odůvodnění se k němu jediným slovem nevyjádřil.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem obecného soudu, který se nevypořádal se stěžovatelem požadovanou náhradou nákladů řízení.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Stěžovatel svoji argumentaci nevede proti ústavní stížností napadenému usnesení jako takovému, nýbrž zaměřuje svoji pozornost výslovně na otázku nepřiznaných nákladů řízení. Skutečnost, že odvolací soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení, ještě neznamená, že rozhodnutí jako takové je samo o sobě protiústavní. Stěžovatelem zvolená právní argumentace tomu také nasvědčuje, neboť směřuje pouze a výhradně do náhrady nákladů řízení. V případech, kdy obecný soud pochybí a nerozhodne o náhradě nákladů řízení, účastníkům řízení nic nebrání v tom, aby se postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, svého práva domohli. Z podání stěžovatele nevyplývá, že by byl tento postup zvolen a jiné než uvedené námitky stěžovatel nepředkládá. Z uvedeného důvodu pak - dle náhledu Ústavního soudu - nelze dospět k závěru o protiústavnosti ústavní stížností napadeného usnesení.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu