Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4224/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2012 č. j. -236, a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 8. 2012 č.j. -200, spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 5. 11. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené (spojená s návrhem na odklad vykonatelnosti podle , a to ve vztahu k v záhlaví citovanému rozhodnutí krajského soudu). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má zato, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), zakotvená zejména v a v y základních prav a svobod (dále jen " "). Jádrem ústavní stížnosti je pak skutečnost, že administrativním pochybením prvostupňového soudu nebylo stěžovateli doručeno příslušné potvrzení (tiskopis) k jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vztahujících se ke stěžovatelovu odvolání. Stěžovatel podle prvostupňového soudu nedoložil své majetkové poměry a jeho žádost o osvobození od soudních poplatků tedy byla v záhlaví citovaným usnesením okresního soudu zamítnuta. Proti zamítavému usnesení podal stěžovatel odvolání, k němuž zároveň přiložil příslušný tiskopis (potvrzení) osvědčující jeho majetkové poměry. Tyto krajský soud posoudil a uzavřel, že podmínky pro osvobození stěžovatele ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen " ") nejsou dány a proto prvostupňové rozhodnutí podle jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Podle stěžovatele ovšem tento postup krajského soudu nebyl ústavněkonformní, neboť ho tak odvolací soud připravil o možnost řádného přezkumu (to je o možnost případně podat odvolání); měl tedy rozhodnutí prvostupňového soudu zrušit a nechat stěžovatelovu žádost nejprve posoudit soudem prvního stupně.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadená rozhodnutí. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě projednávané věci přitom nic takového neshledal.

Ke stěžovatelově argumentaci pak Ústavní soud může toliko konstatovat, že není správná. Postup krajského soudu zcela odpovídá smyslu a účelu ve znění a i z hlediska ochrany základních práv a svobod je zcela přijatelný. Totiž ani Dodatkový protokol číslo 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod - vztahující se nadto toliko k trestnímu řízení - nevylučuje situaci, kdy je prvoinstanční rozhodnutí odvolacím soudem změněno v neprospěch obžalovaného. To navíc za situace, kdy občanské soudní řízení není tak rigidně ovládáno zásadou dvojinstančnosti, jako je tomu v řízení trestním.

Dle výše uvedených skutečností tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout. Návrh spojený s ústavní stížností přitom sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu