Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3819/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., proti postupu (průtahům) Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 4. 10. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, jejž Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "). Návrh stěžovatel zjevně sepsal sám, bez povinného zastoupení advokátem. Ze stěžovatelova návrhu, aniž by k němu přiložil jakékoliv další dokumenty, vyplývá, že prostřednictvím svého obhájce požádal o propuštění z vazby. Soud návrh stěžovatele - podle jeho tvrzení -usnesením zamítl; proti tomuto usnesení podal stěžovatel ústně a následně i písemně stížnost ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci. Protože stížnost nebyla podle stěžovatele v zákonné lhůtě vyřízena, obrátil se s právě projednávanou ústavní stížností na Ústavní soud.

II.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V uvedeném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. To znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, nález č. 111, str. 79). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. y).

V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy - i v případě stěžovateli tvrzených průtahů - omezeny na situace, kdy náprava nebyla zjednána jinými, standardními procesními prostředky. Jde zde zejména o instrument zakotvený v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím lze navrhnout určení lhůty k provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy.

V mezidobí pak byl prostředek nápravy dle zákona o soudech a soudcích doplněn právní úpravou obsaženou v novele , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ta účastníkovi řízení umožňuje v případě průtahů v řízení požadovat od státu zaplacení vedle skutečně vzniklé škody i odškodnění za nemateriální újmu za porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v přiměřené lhůtě (viz ustanovení ).

Podstatné je, že stěžovatel v ústavní stížnosti - rekapitulující průběh řízení - netvrdí (ani to nedokládá), že by před jejím podáním učinil návrh ve smyslu ustanovení zákona o soudech a soudcích. Jeho ústavní stížnost pak není způsobilá k meritornímu projednání, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Stejně rozhodl Ústavní soud v dále uvedených obdobných věcech (usnesení ze dne 27. 9. 2011,

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 5. 2010,

sp. zn.

, usnesení ze dne 19. 7. 2010,

sp. zn.

, usnesení ze dne 27. 1. 2011,

sp. zn.

, usnesení ze dne 21. 8. 2009,

sp. zn.

, a další).

III.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítnout, aniž považoval za nutné stěžovatele vyzývat k odstranění ostatních vad jeho podání; vzhledem k odůvodnění výše uvedeným by to bylo zcela formalistické.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj