Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3845/12

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem Šafaříkova 22/371, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2012 č. j. -583 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. -439, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. -439 bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce P. P. proti rozsudku tamního soudu ze dne 18. března 2010 č. j. -419, přičemž k odvolání stěžovatele (takto procesního nástupce původního žalobce) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2012 č. j. -583 citované usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle potvrdil.

Citovaná usnesení obecných soudů stěžovatel napadl formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v d.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že předmětná rozhodnutí dostatečně nezohledňují kritéria obsažená v ustanovení pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel blíže rozvedl genezi předmětného řízení o odvolání, kdy vstoupil (v důsledku postoupení pohledávky) do práv původního žalobce a domáhal se osvobození od soudního poplatku z podaného odvolání, přičemž v této souvislosti odkázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k problematice osvobození od soudních poplatků. Dále namítal, že soud I. stupně výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil (dle něj v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

) pouze jeho právnímu zástupci, jakož i to, že mu k zaplacení soudního poplatku neposkytl dostatečně přiměřenou lhůtu. V důsledku těchto námitek se posléze stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená usnesení nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Předně nutno zdůraznit, že právně relevantním základem pro napadená rozhodnutí obecných soudů bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2011 č. j. -491, jímž nebylo z pohledu přiznáno stěžovateli osvobození od soudního poplatku za odvolání. Citované rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2011 č. j. -551. Tato rozhodnutí, jak zjistil Ústavní soud ze své úřední činnosti, stěžovatel samostatnou ústavní stížností - ač tak učinit mohl - nenapadl.

Pokud stěžovatel současným návrhem fakticky (obsahově) brojí proti těmto usnesením o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, o něž se potom co do relevantního východiska následná pro něj nepříznivá rozhodnutí o zastavení řízení opírají, v tomto řízení (o ústavní stížnosti) nebylo lze tyto výhrady stěžovatele podrobit, již s ohledem na uvedenou skutečnost, resp. jeho (petitem vymezený) předmět řízení, ústavněprávnímu přezkumu.

Opodstatněnou není potom ani námitka doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze právnímu zástupce stěžovatele, jakož s ohledem na posouzení kontextuální ani námitka nedostatečnosti poskytnuté lhůty k zaplacení soudního poplatku [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

(dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Z uvedeného se podává, že porušení ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal; posoudil za této situace návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu