Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2120/12

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2012 č. j. -227, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2010 č. j. -199 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2010 č. j. -163, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí obecných soudů ve věci jeho žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Předmětným rozhodnutím a řízení, jež jejich přijetí předcházelo, vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2008, a to s ohledem na pojmy pracovních míst a rozsahu úvazku, opětovné zřízení pro nadbytečnost zrušeného pracovního místa a znalost zaměstnavatele o nutnosti jeho opětovného vytvoření v okamžiku jeho rušení z organizačních důvodů, a konečně neprovedení důkazů navrhovaných stěžovatelem k potvrzení jím tvrzených skutečností. Danými rozhodnutími obecných soudů cítí se stěžovatel dotčen v základním právu na spravedlivý proces plynoucím z d (dále jen " ").

Dle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v ústavní stížností napadených rozhodnutích při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z , svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Zejména zdůvodnily obsah pojmu snížení počtu zaměstnanců, resp. jiných organizačních změn snížením mzdových nákladů ve spojení se snížením rozsahu úvazků, dále zdůvodnily závěr, dle něhož zaměstnavatel v době provedení organizační změny nevěděl o nutnosti zřízení předmětného pracovního místa, a konečně - zejména soud odvolací - rozvedly důvody, pro které důkazní návrhy stěžovatele s ohledem na již provedená skutková zjištění považují za nadbytečné. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní práva na řádný proces ( a násl. y).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu