Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1646/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Janem Liegertem, advokátem, se sídlem V Jámě 8, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. , za účasti Vrchního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2012, stěžovatel napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. (dále jen „usnesení vrchního soudu“), kterým bylo podle § 24 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“) rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí trestní věci stěžovatele, a dalších obžalovaných, je příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích.

Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že ve věci obviněné osoby nelze považovat za veřejné činitele respektive úřední osoby a z toho důvodu je jejich stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele vyloučeno. Nejzávažnějším trestným činem pojatým do obžaloby se tak stává zločinné spolčení, přičemž z popisu jednání na str. 64 obžaloby vyplývá, že k němu nedošlo ani z části v okruhu místní působností Krajského soudu v Českých Budějovicích. Stejný právní názor na místní příslušnost ostatně zaujal i Krajský soud v Českých Budějovicích po předběžném projednání obžaloby svým usnesením ze dne 27. 4. 2011 č. j. -361.

Jestliže vrchní soud tyto právní úvahy pominul a rozhodl o příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích, došlo dle stěžovatele k odnětí jednotlivých obžalovaných zákonnému soudci a tedy je porušení základních práv na spravedlivý proces a soudní ochranu zakotvených v y (dále jen „ “) a v d (dále jen „ “) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud projednal jeho ústavní stížnost mimo jinak stanovené pořadí, neboť hlavní líčení je nařízeno již od 10. 9. 2012.

II.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle o Ústavním soudu (dále jen „ “) návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že projednávaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné námitky, jsou obdobné, jako námitky již řešené Ústavním soudem v rámci podobných ústavních stížností spoluobviněných

sp. zn.

a

, které byly již dříve odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze uplatněným námitkám přisvědčit.

Ústavnímu soudu nezbývá, než zopakovat to, co již uvedl ve věci

sp. zn.

, totiž že neshledává, že by vrchní soud porušil nějaké ústavně chráněné právo, pokud dovodil, že místně příslušným je Krajský soud v Českých Budějovicích na základě toho, že jeden ze skutků, který je kvalifikován mimo jiné též jako trestný čin organizátorství k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, byl zčásti spáchán v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Jsou tím totiž naplněna zákonná kritéria pro stanovení místní příslušnosti v situaci, kdy předmětem obžaloby jsou skutky, které se staly v obvodu různých soudů a obžaloba je podána proti více obžalovaným. Lze se ztotožnit se závěry vrchního soudu, že v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo k jednáním, jež jsou popsána v obžalobě, a která dle obžaloby v konečném důsledku vedla k naplnění skutkové podstaty trestného činu, jenž je ze zažalovaných skutků nejtěžším trestným činem. K argumentaci stěžovatele je třeba uvést, že v tomto případě jde o výklad procesních předpisů a ty mají co do své podstaty formální charakter, který také předurčuje způsob jejich výkladu soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Pokud jde o stěžovatelovu žádost o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu