Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3539/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti F. J., zastoupeného JUDr. Pavlem Kolaciou, advokátem, se sídlem nám. Republiky 18, 669 02 Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -153 ze dne 31. května 2012, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a P. P. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Návrhem došlým dne 13. září 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. Stěžovatel v ní tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, jestliže nebyl poučen o možnosti podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu a napadené rozhodnutí označil za neodůvodněné.

2. V řízení před obecnými soudy je stěžovatel jako povinný účastníkem o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti - pozemku parc. č. X v k. ú. M., obec D., o výměře 264 m2, druh zahrada, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 30 825 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne 7. 8. 2007, napadené rozhodnutí vydáno 31. 5. 2012.

II.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V předmětné věci Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti, konstatuje, že není soudem, který by se měl zabývat posuzováním celkové zákonnosti vydaných rozhodnutí či nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zabývat se správností rozhodnutí orgánu veřejné moci může jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2002, http://nalus.usoud.cz). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, závazný výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou záležitostí především obecných soudů, jež jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y (dále jen " ").

5. Stěžovateli nelze přisvědčit, že proti napadenému rozhodnutí bylo lze podat ve smyslu ustanovení ve znění do 30. 6. 2009 dovolání (tj. proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí). Dle článku II bodu 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; uvedené se tak týkalo jen odvolání proti rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí. Pro řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí a odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo o takovém návrhu rozhodnuto, se naopak použijí předpisy účinné v době, v níž byl návrh doručen soudu; tato (nová) právní úprava možnost uplatnit dovolání v této otázce již nepřipouští. Z toho plyne, proč zde nemá místo námitka stěžovatele o absenci poučení o možnosti podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, a zároveň se Ústavní soud nemusí zabývat aplikovatelností ustanovení .

6. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li by jejich pravomocným rozhodnutím k porušení základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.

7. Z ústavního principu nezávislosti soudu ( a 82 y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení jakýmkoliv způsobem znovu přehodnocovat, protože by se tímto postupem stával další pravidelnou instancí, což jeho úkolem není a ani být nemůže. V této souvislosti se sluší dodat, že zásahy Ústavního soudu do rozhodování nezávislých obecných soudů jsou po právu toliko na základě důvodných ústavních stížností při splnění všech zákonných podmínek, přičemž d nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení.

8. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti přichází proto v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.

9. Takové vybočení však Ústavní soud neshledal.

10. Obecný soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který měl oporu ve skutkovém stavu, jež deklaroval za rozhodný. Své rozhodnutí rozvedl v souladu s ustanovením a 4 ve spojení s ustanovením , neboť v odůvodnění usnesení stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak se vypořádal s uplatněnými námitkami. Podle ustanovení "soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon." Jestliže byl stěžovateli ponechán prostor pro uplatnění svých tvrzení (a důkazních návrhů) alespoň v písemné podobě, byla tím zachována nutná míra zásady spravedlivého procesu audiatur et altera pars. Ani v tomto směru proto nelze postupu Krajského soudu v Plzni nic podstatného vytknout a stěžovatelovy námitky je tak nutné odmítnout.

III.

11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu