Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3059/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva Brambořík, Bramboříková 1995/2, Praha 10, právně zastoupeného advokátem JUDr. Janem Opletalem, Jeseniova 586/99, Praha 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 5. 2006 sp. zn. bylo rozhodnuto, že majetek zůstavitelky paní J. J. nabyl jako odúmrť stát. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nařízeno, aby vyklidil a předal stěžovateli v ústavní stížnosti blíže specifikovaný byt. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), zemře-li nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na dědice, kterému připadl členský podíl. Dle náhledu stěžovatele nelze ztotožňovat pojmy dědictví a odúmrť. Česká republika není dědicem, tím by se mohla stát pouze v případě, že by zůstavitelka určila závětí dědicem Českou republiku, což se však nestalo. Obsahově je vyloučeno, aby se Česká republika mohla ujmout faktického výkonu nájemního práva k bytu, práva osobnostní povahy, práva, které může vykonávat jen fyzická osoba. Stěžovatel poukazuje na nedostatky právní úpravy v oblasti bytových družstev, což však ještě neznamená, že soudy jsou oprávněny chybějící nebo nedostatečně formulovaná právní pravidla nahradit svými rozsudky a vyrušit platná pravidla.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Není věcí Ústavního soudu, aby podával výklad jednotlivých zákonných ustanovení či právních institutů. Tato činnost, jakož i sjednocování judikatury obecných soudů v oblasti výkladu a aplikace práva náleží v zásadě Nejvyššímu soudu, který v předmětném případě dospěl k závěrům, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, nicméně to ještě neznamená, že tím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod.

Podle článku 36 odst. 1 d, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu