Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2544/12

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem, se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení označené usnesení vrchního soudu, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. - 844 ze dne 24. října 2011, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu a násl. d.

Ústavní soud v tomto usnesení - pro nadbytečnost - nespecifikuje námitky stěžovatele, neboť jak vyplyne z následujícího, ústavní stížnost je odmítána z formálního důvodu, tedy bez věcného přezkumu.

II.

Ústavní soud z předložených listin zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. -352 ze dne 4. února 2010 byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, bylo mu uloženo uhradit Veřejné zdravotní pojišťovně České republiky škodu, a poškozený F. D. byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 27. dubna 2010 byl k odvolání státního zástupce zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně o trestu a nově byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.

III.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud proto zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána ve lhůtě podle zákona.

Podle ustanovení č. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V nyní posuzované věci bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. .

Proti (mimo jiné) uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze byla podána již dne 1. 6. 2012 ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2012,

sp. zn.

, odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě. Ústavní soud (tehdy) zjistil, že citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, sp. zn. , bylo stěžovateli doručeno již dne 16. 12. 2011.

Z toho plyne, že i nynější ústavní stížnost, podaná až dne 9. 7. 2012 - směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, sp. zn. podána zjevně po lhůtě zákonem k podání ústavní stížnosti stanovené. Překážka rei iudicatae se zde neuplatní, neboť předchozí výše uvedené rozhodnutí nebylo nálezem, nýbrž usnesením (§ 35 odst. 1 cit. zákona)

Za tohoto stavu, aniž by se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud usnesením ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [ ] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj