Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3070/12

Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky LAUDIS, akciové společnosti, se sídlem Syrovátka 3, 503 27 Syrovátka, IČ: 60916371, zastoupené Mgr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem Národní 10, 110 01 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012 č. j. -184, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2010 č. j. -168 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2010 č. j. -147, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012 č. j. -184 bylo odmítnuto dovolání navrhovatelky směřující do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2010 č. j. -168, jehož vydání předcházel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2010 č. j. -147. Posouzení případu navrhovatelky, tj. uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, soudy opíraly o ustanovení , , , , , 3, , ve znění pro posouzení věci rozhodném, přičemž jejímu návrhu nevyhověly.

Tato rozhodnutí obecných soudů navrhovatelka napadla formálně bezvadnou ústavní stížností. Poté co blíže rozvedla námitky před nimi uplatněné, vyslovila přesvědčení, že v původním kmenovém řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí závisejícího na správním uvážení, bylo porušeno její legitimní očekávání, resp. dotčen princip předvídatelnosti rozhodování správních orgánů, z čehož plyne závěr, že v řízení o žalobě na náhradu škody jí měl být uplatňovaný nárok přisouzen. Navrhovatelka za této situace tvrdila, že napadenými rozhodnutími došlo k dotčení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v , , y základních svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv v rovině práva zákonného, nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv navrhovatelky, Ústavní soud neshledal. Se zřetelem na rozhraničení kompetencí a tomu přiměřeně pojatou zásadu subsidiarity je třeba především poukázat na to, že nikoliv Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nýbrž primárně Nejvyšší soud je orgánem, jemuž ex lege přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu zákonného relevantního rámce ( a násl. , ve znění pozdějších předpisů). Z tohoto vymezení pravomocí rovněž vyplývá, že Ústavní soud, s odvoláním na ochranu ústavnosti, je tak v daném směru povolán korigovat pouze evidentní excesy (srov. kupř. nález

sp. zn.

, dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz).

O tento případ se ovšem v dané záležitosti navrhovatelky nejedná. Obecné soudy v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyložily důvody, které je k jejich výkladovým závěrům vedly. V důsledku toho postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, coby dostatečnou oporu výsledku procesu, proti němuž navrhovatelka brojí, odkázat. Interpretace jimi provedená není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi - v rámci řízení o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím - respektován (srov. nález

sp. zn.

); naopak na tento výklad obecné soudy i konkrétně příkladmo poukázaly.

Z těchto důvodů podává se z pohledu ústavněprávního zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu