Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3320/12

Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem Praha 4, Nuselská 375/98, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2011 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto o osvědčení K. B., odsouzeného dne 28. 3. 2007 pro spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na dobu 4 let (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. ). Uvedl, že dne 3. 7. 2012 obdržel usnesení jmenovaného soudu, z něhož zjistil, že 14. 11. 2011 bylo rozhodnuto o osvědčení odsouzeného s tím, že vedl řádný život, vyhověl podmínkám podmíněného odsouzení a ve zkušební době se osvědčil. S rozhodnutím soudu nemůže souhlasit, když jako poškozený jednáním odsouzeného opakovaně sděloval soudu, že ten po celou zkušební dobu neprojevil vůli mu způsobenou škodu ve výši 147 407,- Kč uhradit. Proto je přesvědčen o tom, že se ve stanovené době neosvědčil. Dále poukázal na poučení obsažené v napadeném usnesení soudu - podle jeho přesvědčení není správné, když uvádí, že stížnost proti usnesení o osvědčení odsouzeného není přípustná. Pro uvedené se cítí rozhodnutím soudu dotčen v právech zakotvených v , , , 2 a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán osobou zjevně neoprávněnou [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 nutno konstatovat, že stěžovatel, který sice byl jednáním pachatele trestného činu poškozen, není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o osvědčení odsouzeného ve zkušební době stanovené rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaného. Práva poškozeného trestným činem spáchaným obviněným, zakotvená v ustanovení § 43 trestního řádu, vymezujícím postavení poškozeného v trestním řízení, nezahrnují právo stížnosti proti rozhodnutí soudu o osvědčení odsouzeného, stejně jako právo na odvolání proti výroku o jeho vině a uloženém trestu (shodně § 142 a § 246 trestního řádu) a stěžovatele proto nelze považovat ani za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti - tedy za osobu, která byla dotčena ve svých tvrzených právech citovaným rozhodnutím.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto v souladu s , ve znění pozdějších předpisů tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj